22.02.2017

Co nám o sobě prozradí UD Black Diamond 2012-13?

3 komentáře
2012-13 Upper Deck Black Diamond - [Base] #60 - Single Diamond - Patrick Roy - Courtesy of COMC.com

A máme tu kulatý článek. Mohl jsem vybrat lépe, no nic. To je tak, když neexistuje žádný marketing. I přesto si dovolím:"Čtěte dále!"

Set vznikl v době, kdy se nevědělo, zda nová sezóna vůbec začne kvůli chybějící kolektivní smlouvě. Nakonec se podepsala a uznala a ... NHL začala 19. ledna 2013.

Upper Deck Black Diomond 2012-13 nám o sobě samozřejmě moc neřekne, ale při pohledu na základní set jej mohu alespoň subjektivně zhodnotit. Ke kartám nemám cit a neprožili se mnou tolik jako ostatní, ale i přesto je mám svým způsobem rád, protože jsou jedinečné. Jedinečné v mojí vzpomínce. K tomu se vyjádřím za malý okamžik.

  1. Zisk a cit
  2. Něco za něco
  3. Akce! Kdepak
  4. Trochu statistik

Krátké uvedení do série. Jedná se konkrétně o Single Diamond (míti, prosím, na paměti). Žádná hitparáda. V základu je 100 karet, což mi naopak přijde adekvátní velikost. Že celý set obsahuje spoustu dalších (double diamon, triple diamon, quad diamond...) zvěrstev, nechám stranou. Jednu poznámku si neodpustím. Na kompletí set může dosáhnout leda blázen, pracháč nebo prachatý blázen, jen vizte Checklist.

Zisk a cit

Zisk karet, né peněz. Ty se získávají leckdy poctivou prací.

Diamondy jsou první sérií, kterou jsem si koupil. "No, fuj!", zahulákají někteří sběratelé. Sám bych před několika lety zahulákal. V dnešní době? A já si myslím, že pár takových ještě existuje. Už se mezi ně neřadím, ale stále je mi, tak trochu, proti srtsti kupovat "celé" série. Cítím jakýsi podvod. Jak školáček, který dostal jedničku díky tahákům pod lavicí. Proč to zmiňuji? Kvůli mému vztahu k setu (setíku). Nepřirostl mi k srdci. Vidím na něm více špatného než dobrého. Možná jsem díky tomu subjektivně objektivnější.

Působí na mě zvláštním dojmem. Na jednu stranu dosti ušlechtilým, mocným, výsostným dojmem. Na tu druhou odtažitě, neosobně, prvoplánovitě, bez kretivity, citu. Popravdě spoustu dnešních karet má stejný nádech.

Něco za něco

V ročníku 2011-12 se stali vítězi Stanleyho poháru Králové z Los Angeles. Co se týče samotného vzhledu, jako kdyby výrobce převzal jejich ponuré barvy a vnesl je do setu. Tmavšími barvami upozadil pozadí jako led, tribuny, fanoušky apod. Atmosféra z karty vyčpěla jak týden otevřené pivo (více v kapitole Akce! Kdepak). Nicméně tmavší barvy nechaly vyniknout hráče, který se dostal dopopředí a to doslova. V Upper Decku zároveň využili plasticity.

"Přesně" ten typ plasticity, co jsme jako malí caparti dělali. Vzala se nepíšící propiska a obtahoval se hráč a další prvky na kartě. Trpělivost při výrobě a prořízlá ústa při výměně přinášela zisk v podobě většího množství karet ve sbírce :)

Okolí hráče mi připomíná jeden ze standardních filtrů Gimpu. Každý flek, resp. jiná barva nebo jen odstín je vzat jako samostatný prvek. Tím se vytvořila struktura, na kterou bylo možné aplikovat drážkování (sousední prvky nemají stejný směr drážkování). Oproti klasickému lesklému vzhledu má jednu výhodu. Karta se tolik nepoškozuje, jemné rýhy nejsou vidět. Což je pecka ne?

1998-99 Upper Deck #80 - Ed Belfour - Courtesy of COMC.com

Dole umístěné logo se jménem hráče a týmu je v klasickém vzhledu, tedy bez rýhování. V dolní části zbyl prostor na ozančení diamanty, zda se jedná o sigle, double, triple nebo quad. Pás, vyhraněný pro označení, je drážkován hruběji než pozadí karty a nepůsobí již dobře. Jistě si vzpomenete na Upper Deck 1998-99, kde jsou okraje řešeny dost podobným, ne-li stejným způsobem.

Zadní strana je dosti strohá a nudná. Fotka hráče je stejná jako na přední straně karty, jen přiblížená. Dokonce najdete například Dustina Byfugliena rozmazaného. Jeden by očekával určitou kvalitu u fotografií z dnešní doby. Celkově se plýtvá místem. Jedinou záplatou jsou pro mé oko statistiky, které mají více než jeden řádek.

Akce! Kdepak

Je to hezký efekt bez významu, neboť na kartách se neděje zhola nic. Ze 100 karet není ani jeden hráč vyobrazen v souboji, boji, v akci. Ze 16 brankářů jsou pouze 3 v zákroku. To je bída, až by jeden brečel. Bohužel se nuda stává běžnou součástí sérií. Nerozumím (možná jen z neznalosti celého setu) jak se může box prodávat za 1900,- ještě dnes1

Love hockey, love this set - Maelynn Deroy | Nov 28, 2012

Trochu statistik a hodnocení

Mezi stovkou hráčů se najdou i mnozí čeští hráči, jež v oné době zazářili nebo zářili již nějakou dobu a Upper Deck si je vybral. Mezi Slováky je jen jeden hráč.
Češi Slováci
Tomáš Fleischmann Zdeno Chára
Ondřej Pavelec X
Tomáš Plekanec X
Milan Michálek X
Aleš Hemský X
Patrik Eliáš X

Když vezmu v potaz pouze základní set plus double, triple a squad, dostáváme tato čísla:

Celkem má set 250 karet. Double Diomond je možné nalézt s pravděpodobností 1:4, Triple Diomond spolu s Triple Diamond Rookie Gems 1:8, Quad Diomond s Quad Diamond Rookie Gems 1:24. Každý box zajišťoval paralelní karty jako Ruby /100, Emerald /10 nebo Sapphire 1/1. Polovina z nich je potom podepsaná. Spolu s paralelními kartami najdete v boxu i 2 Dual Jersey cards. Dalšími hity a spíše opravdovými bombamy jsou Lustrous Stars/Rookies/Greats, Hardware Heroes, Championship Rings a GEMography Autographs. Upper Deck vkládal do Hobby boxů jeden bonusový balíček, který obsahoval 4 Upper Deck Ice base cards a 1 Ice Premiers Rookies. Základní set Ice base cards činil 25 karet a Premiers pak 21. Rookies byly vydány v následujích nákladech /999, /499 and /99.2

Součástí nejsou žádné redemption karty, jen short-print karty a jersey karty. Z boxu je možné vytáhnout podepsanou kartu s pravděpodobností 1:60. V boxu je však 24 balíčků po 5 kartách. Co je však značnou výhodou? Základní set můžete dosbírat z jednoho boxu!

Kdo z vás dospěl k tomuto bodu, patří velký dík za trpělivost a vytrvalost. Dostáváme se k hodnocení. Z výše uvedeného je zřejmě patrné, že série nebude nijak pozitivně hodnocená (naštěstí nemáme zápornou stupnici). Set hodnotím číslem 2.

 
1
2
3
4
5
6
7
8
9

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. 2012-13 UD Black Diamond Hockey Hobby Box (cs)
  2. Product Review: 2012-13 Upper Deck Black Diamond Hockey Hobby Box (en)
07.11.2015

Stephen Gregory Yzerman

8 komentářů
Steve - young

Článek se mi psal mnohem snadněji, jelikož se téma týká mého idolu, i když zastávám pozici brankáře. Steve Yzerman byl obrovskou ikonou Detroitu a myslím, že není potřeba jej nějak zvlášť uvádět. Působí a působil na mě tichým dojmem, za kterého mluví statistiky, oddanost týmu a hokeji. Žádné skandály, žádné aférky. Prostě jít na hřiště a odvést to nejlepší. Samozřejmě v době největších úspěchů měl kolem sebe další neskutečné legendy NHL. Přesto jeho kvality nemůžeme nijak zapřít.

  1. Jak jsem se dostal k hokeji
  2. Začátky v NHL
  3. Vítej v klubu úspěšných
  4. Sen se stává skutečností
  5. Závěr a konec kariéry
  6. Kariéra v managementu
  7. Další ocenění a fakta
  8. Reference

Jak jsem se dostal k hokeji

Budoucí "Steve Y" se narodil v Cranbrooku v roce 1965. Své první brusle v životě nazul již ve třech letech (WOW!). Samozřejmě nízký věk neumožnoval zapojit malého Stevea do tréninku. Toho se mohl zúčastnit "až" ve svých 5 letech.1

Jako malý měl problém s bruslením, což dokládá zmínka o jeho prvním gólu. Podle 1 mladý Steve upadl před soupeřovou brankou a obránce soupeře nastřelil spoluhráče, od kterého se puk dostal do sítě, a proto, že byl Steve posledním, kdo se puku dotkl, připsali gól jemu :)

Steve se ve svém mládí věnoval spoustu sportům, ale po přestěhování do předměstí Ottawy, se z něho stal hokejista na plný úvazek. A již v té době se stal hvězdičkou získávající trofeje a ocenění.1

Svůj první draft, do Peterborough Petes of the Ontario Hockey League (OHL), zažil ve svých 16 letech. V jeho prvních dvou letech zaznamenal 155 bodů ve 114 utkáních, což jsou krásná čísla, nicméně ne taková, která by jej předurčovala do role budoucí legendy.1 Problém byl trochu i v tom, že Petes hráli na čtyři formace, které byly využívány rovným dílem.

Již jako mladý dokazoval svůj talent v tzv."Two way play", která byla jeho silnou stránkou, jež dokázal využít v pozdějších fázích kariéry.1

Začátky v NHL

Yzerman nebyl hvězdou pasovanou na jedničku draftu, i když byl velmi vysoko a Detroit hned na začátku o něj jevil zájem. Upřednostňoval však Pata Lafontaine. Toho nakonec vyfoukl New York Islanders, a tak Detroit sáhl po Yzermanovi, celkově 4. volbě draftu. Dobré a velice zajímé zjištění, že Detroit v té době rozhodně nebyl týmem tak úspěšným jako v posledních 25 letech. Detroit v té době hokejově chátral a fanoušků bylo jak do mariáše. Tehdy, v 17 sezónách, byl pouze jednou v play-off. Jaký paradox v porovnání s dnešní dobou. Nicméně, vše se změnilo příchodem Mike a Marian Ilitchových.1

This skinny, frail, undersized center from the OHL Petes was rated the 3rd best player available by CSB after a 42 goal - 91 point season. When Steve showed up in camp, he was mistaken for the stickboy, and caused people to question Jimmy Devellano. His on ice performance, however, laid to rest any doubts, as he not only made the club out of camp, scored 87 points, became the youngest player to appear in an NHL all-star game, but finished runner-up to Tom Barrasso for rookie of the year. Yzerman enjoyed some fine offensive seasons in the 80's with 6 straight 100+ point seasons, twice topping the 60 goal mark, and winning the Pearson trophy after a 150 point campaign in 1989. The second stage of his career came when he focused more on being a two-way player instead of all offense, and he was rewarded with 3 stanley cup championships. Yzerman is at the top or near the top of every Wings offensive record, and is known simply as "The Captain" which he was for an NHL record 20 seasons.

První karta, na které se mladý Steve objevil, byla součástí série týmu Kanady "CANADIAN NATIONAL JUNIORS" v osmdesátém třetím roce. Karta je to více než krásná. Doufám, že se jednou stane součástí mojí sbírky. Současných 60$ za kus je opravdu moc.

The 1st card

Steve Yzerman debutoval 5. října 1983 při prohře s Winnipegem, i přesto si připsal 2 body za gól a asistenci. Celkově si, během sezóny, vedl velice dobře. Nasbíral úctyhodných 39 gólů a 48 asistencí. Ročník zakončil s více než jedním bodem na zápas. Povedený ročník jej automaticky zařadil na kandidáta Calder Trophy, jenže nakonec zůstal pod nejvyšším stupínkem. Ocenění převzal Tom Barrasso.1

Následující ročníky byly pro Stevea jako na horské dráze. V sezóně 1985-86 si protrpěl první vážnější zranění klíční kosti. Absentoval celkem 59 utkání. Nicméně záplatou mu byl hned další ročník, kdy byl, ve svých 21 letech, zvolen nejmladším kapitánem historie. S "C" na prsou dovedl Detroit do konferenčního finále, kde jejich síly nestačily na, pozdější vítěze Stanleyho poháru, Edmonton Oilers.1

Vítej v klubu úspěšných

Dalších šest sezón bylo pro Yzermana neskutečně plodných a individuálně velice úspěšných. Pro tým však nikoliv, za toto období se do play-off dostali pouze jednou. Jejich putování skončilo hned v prvním kole.

Každou sezónu od 1987-88 až do 1992-93, tedy celých 5 let, sbíral mladý Yzerman více než 100 bodů. V jedné z nich (1988-89) nastřádal neuvěřitelných 155 bodů za 65 gólů a 90 asistencí (brilantní kousek se povedl pouze dalším 3 hráčům a to Gretzkymu, Lemieuxovi a Espositovi), za což získal Lester B. Pearson Award, dnes Ted Lindsay Award. Nicméně vedení mělo svoje plány a během těchto let draftovali nebo angažovali další neskutečná jména a pozdější legendy NHL. Sergei Fedorov, Niklas Lidstrom, Vladimir Konstantinov, Dino Ciccarelli nebo Ray Sheppard. To byli pánové, kteří měli tvořit jádro pro další léta, ve kterých se věřilo v úspěch.1

Rok 1993 byl dalším mezníkem v organizaci Wings. Byl totiž najat Scotty Bowman. Trenér, který na této pozici vyhrál šest Stanleyho pohárů. Bohužel se, pro Yzermana, stal ročník smolným. Byl naražen na hrazení a odnesla to ploténka. Celých 26 zápasů trvala rekonvalescence. I tak trvala o celé 2 měsíce méně, než se předpokládalo. Yzerman však po zbytek sezóny bojoval s bolestí. I přesto se mu povedlo nasbírat 82 bodů v 58 zápasech. Pomohl Detroitu dostat se do play-off, ale opět se první kolo stalo osudným. Narazili na San Jose, které, i bez hvězd, dokázalo uspět a postoupit dál.1

Během výlukového ročníku měl Steve druhou operaci kvůli bolestem vyhřezlé ploténky. Rehabilitoval celý rok a připravoval se na sezónu. Do ní měl, legendární Scotty, v rukávu několik taktických es. Nový styl a herní plán získaný ze Švédska. Systém zvaný "Left wing lock".1

Left wing lock

Pro Yzermana znamenala změna herního projevu jediné. Méně kanadských bodů, ale jako správný kapitán věřil nové taktice, trenérovi a poctivě se se spoluhráči nový styl učil.1

Hráči se nakonec s vlastníky domluvili a sezóna byla zkrácena na 48 zápasů. V nich Detroit předvedl skvělé výkony s bilancí 33-11-4 a stal po zásluze nejlepším manšaftem v základní části. I do play-off vlétli jak staří mazáci a do finále Stanleyho poháru jim stačilo 14 zápasů. Ve finále jim ukázalo stopku New Jersey v poměru 4:0 na zápasy. Finále si však zahráli poprvé od roku 1966. Bohužel pro Stevea skončila jízda ve druhém kole, kdy utrpěl zranění kolene.1

Po létu, kdy se objevovaly fámy o tradu do jeho rodné Ottawy, se ukázal ve skvělé formě stejně jako celé Red Wings. V sezóně zaznamenali 62 (!) výher, nastříleli 325 branek a jen 181 jich inkasovali. Suveréně dokráčeli pro další Presidents Trophy. Yzerman vstřelil svůj 500. gól a ročník zakončil s 95 body za 36 branek a 59 asistencí.1

Následné play-off bylo trochu jiné kafe. V prvním kolem narazili Wings na Winnipeg. Ve druhém kole pak na St. Louis Blues. V té době vedené Gretzkym a B. Hullem. V posledním rozhodujícím utkání číslo 7 za stavu 0:0 ve druhém prodloužení přišla Steveavova chvíle. Kapitán obral "The Great One", přejel modrou čáru a napřáhl a propálil Jona Caseyho. Rána znamenala postup do konferenčního finále, kde je čekalo Colorado Avalanche.1

Tvrdá série plná zákeřných soubojů, série plná krve a nenávisti. Laviny vyhrály sérii 4:2 na zápasy. Detroit se musel znovu pakovat.1

Sen se stává skutečností

K ročníku 1996-97 všichni vzhlíželi a vyhlíželi úspěch, za kterým si Red Wings pevně šli, když angažovali Brendana Shanahana, Keitha Primeaua a Paula Coffeyho ("jako kafe, ale napsaný jinak" - John Coffey :)). Ročník nezakončili s takovou bravurou a dominancí jako v předešlých letech. Uvědomili si, že zlatý grál je v play-off. Nicméně pro Yzermana se sezóna stala dalším milníkem, když odehrál své 1000. utkání.1

V prvním kole play-off si poradili se St. Louis. Následně převálcovali Anaheim, aby narazili na obhájce titulu Colorado Avalanche. Stejně jako s Blues, i s Avalanche série trvala 6 utkání. Detroit se dostal do finále, kde jej čekala Philadelphia Flyers.1

Philadelphia známá svou tvrdou hrou sázela na duo Lindros - LeClair. Rudá křídla však svým umem zcela dominovala. Yzerman skóroval ve finále již po 56 vteřinách. Celkově se velice rychle ujali vedení 3:0 na zápasy a s Flyers to vypadalo velmi bledě. Ve čtvrtém utkání se konečně prosadil Lindros, ale k ničemu to nevedlo. Red Wings vyhráli Stanleyho pohár.1

Po tom, co Gary Bettman předal ve středu kruhu Stanleyho pohár do rukou Stevea, ostatní hráči se oddálili a nechali jej vychutnat si triumf v podobě kola kolem arény.1

Rok se s rokem sešel, do českých kronik se psalo zlatým písmem a Yzerman se svým týmem opět vyhrál Stanleyho pohár, když celkem snadno prošli přes Phoenix, St. Louis, Dallas a nakonec zametli s Washingtonem ve finále 4:0 na zápasy. Stevemu byla udělena cena Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off za 24 bodů ve 22 zápasech.1

V roce 2000 si Steve došel pro Frank J. Selke Trophy, jež je udělována útočníkovi, který se nejvíce podílí na obranné hře.1

Dosáhnout na příčku nejvyšší mu bylo dopřáno ještě jednou v roce 2002.1

Steve - young

Závěr a konec kariéry

Yzerman již nebyl za takovou mašinu na body jako v letech minulých. Co ztrácel v kanadských bodech, doháněl svojí komplexností a zkušenostmi. Zároveň se jako správný kapitán podílel na budování nové generace zastoupené Henrikem Zetterbergem nebo Pavlem Dacjukem. V roce 2003 získal Bill Masterson Trophy pro oddanost hokeji a o tři roky později Lester Patrick Trophy udělovanou v USA za přispění k rozvoji ledního hokeje.1

Steve Yzerman ukončil svojí kariéru s 1755 body v 1514 utkáních, což jej řadí mezi 7 nejlepších borců v historii NHL (nedávno jej přeskočil nestárnoucí JJ).1

Steve Yzerman sloužil jako kapitán dlouhých 19 let své kariéry.

Pocty se mu dostalo vyvěšením dresu s číslem 19 pod střechu detroitské haly.1

"As a boy, my idols were hockey players. I worshipped them. My room was covered in posters of hockey players from all generations. For me to go into the Hall of Fame with these players is a tremendous honor."

Podle 4 se do sezóny 2011-12 vydalo 1244 karet všeho druhu.

Kariéra v managementu

25. září 2006 byl jmenován do organizačních pozic, ve kterých zastupoval asistenta hokejových operací. Zároveň byl jmenován do role generálního manažera národního mužstva Kanady.1

V roce 2010 se stává generálním manažerem Tampy Bay Lightning, kde po 2 letech ukončuje spolupráci s Vincentem Lecavalierem a vyplácí ho ze smlouvy. Následně vymění i Martina St. Louise. Tím ukázal svoji odhodlanost a cestu za úspěchem, který chce jistě s Tampou získat.

Další ocenění a fakta

  1. Byl draftován jako 4. v pořadí. Za hráči jako Brian Lawton nebo Sylvain Turgeon.
  2. Celých 19 let působil v organizaci Detroitu jako kapitán. Nejdéle v její historii.
  3. Do NHL All-Star (Rookie) game byl zvolen celkem 11x. Do First All-Star Team pouze jednou v roce 2000
  4. Na jeho počest byl pojmenován stadion domácích Nepean Raiders z CCHL, za které hrál v sezóně 1980-81
  5. Yzerman je členem Ottawské, Michiganské a Kanadské sportovní síně slávy.

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. The Captain – Steve Yzerman (en)
  2. Left Wing Lock (en)
  3. 1st Steve Yzerman Card (en)
  4. Steve Yzerman hockey card checklist (en)
22.12.2014

Výrobní guláš - part 2/2

1 komentář

Parkhurst

Parkhurst je zřejmě nejznámějším výrobcem karet. Když se řekne Parkhurst, ihned mi naskočí výrobce hokejových karet. Lidé od Parkhurst se však nezabývali jen hokejem, ale také baseballem nebo wrestlingem. Hokejové karty začali uvádět na trh v sezóně 1951-1952, na kterých byli hlavním motivem hráči "Original Six". Zmíněný rok byl celkem zásadní, neboť vznikaly karty největších legend kanadského hokeje a to Gordieho Howea a Maurice Richarda. Sada obsahovala celkem 104 karet a svojí výrobní technologií dala základ dnešním kartám.1

5 centů, žvýkačka a 4-5 karet. Cena pradědečků dnešních karet.1

1994 Parkhurst 1956-57 (Missing Link) #72 - Jacques Plante

1955-1956 byly vydány série pouze dvou kanadských týmů, Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs. O rok později žádná série nevychází. Ve spolupráci s O-Pee-Chee se Parkhurst v další hokejové sezóně vrací ke dvoum týmům původní šestky a na trh uvádí produkty s novými rozměry, odlišnými od stanoveného standardu karet OPC/Topps. V letech 1960-1961 přidávají ke svým dvoum týmům ještě třetí, Detroit Red Wings a jejich největší hvězdu Gordieho Howea. Dalším významným mezníkem byla léta 1963-1964, kdy Parkhurst na trh uvádí svojí poslední hokejovou sérii. Po odchodu tohoto hráče z trhu se otěží ujímá známá dvojice OPC/Topps, která v následujících letech vydává karty všech týmů "Original Six". 1

Oživení značky přichází v sezóně 1991-1992, avšak nikoliv jako samostatná značka, neboť muž jménem Price, který za vším stál, nedostal od NHL licenci. Proto najde uplatnění v označení sady karet pod výrobcem ProSet, pod kterým jsou uvedeny v obou jazykových mutací (anglická, francouzská) a ve dvou sériích (po 225 kartách).1

"The most unorthodox and inventive goaltender in NHL history, Jake the Snake also has proven himself the best at puck-stopping. Last season he won his first Vezina Trophy and appears capable of many more. He is the first goalie ever to make common practise of skating behind the net to trap the puck for his defensemen and has turned that technique into an art form."

Ještě následný rok je podstatě v témže znamení. Poté, co ProSet opouští trh z důvodu bankrotu, naváže Price kontrakt s Upper Deck Co. Máme tedy rok 1993-1994. Jako tomu bylo u ProSet, stejně tak u UD byla značka využita po dobu dvou let, i když kontrakt zněl na dobu 5 let. V tomto případě však nedošlo k úpadku UD, ale rozvázání smlouvy.2 Následně Price uvádí na trh svojí vlastní sérii nazvanou Parkhurst International, jež je určena výhradně pro Evropský trh.1

Muž, který po celou dobu pečoval o jméno Parkhurst, jej nyní využívá pod svou značkou ITG neboli In The Game. Využití nachází v letech 2001-2002 a 2002-2003. Jako insert potom od roku 2003-2004.2

Po výluce 2005-2006 byla značka prodána společnosti Upper Deck, neboť Upper Deck získal výhradní práva na licenci od NHL i NHLPA. UD využívá příležitosti a hned vydává rozsáhlou sérii 700 karet s ústředními postavami Crosbyho a Ovečkina.2

1995-96 Skybox Emotion #112 - Adam Graves

SkyBox

Na trhu se krátce objevil další hráč jménem SkyBox International. Americký výrobce vstoupil na trh o něco dříve, ale až s příchodem roku 1992 jej známe pod zmíněným jménem. Hlavně se zabývali výrobou karet pro NFL a NBA. V hokejovém světě však zanechali taktéž stopu, než byla společnost zakoupela Fleer.

Pro mě je nejznámější série ze sezóny 1995-1996 "Emotion". Nezapomenutelně tvrdé a tlusté karty s úžasným leskem.

Fleer

Gigant Fleer s pochmurnou "současností". Samotná "bubblegum company" založena již 1885. V roce 1992 byla prodána společnosti Marvel i s částí SkyBox. Marvel o 7 let později prodal práva dále, až je nakonec, v roce 2005, získala skupina Upper Deck. Zajímavostí je, že UD koupila práva za 6,1 miliónu dolarů. V předchozích letech bylo UD odmítnuto s nabídkou 25 miliónů dolarů.3

Za dobu působení Fleer zvtrdl nejeden chleba, ale z pohledu hokejových karet se toho zřejmě moc neudálo, neboť i zahraniční servery mlčí. Uvedu jen jejich první hokejovou sérii vydanou 1992 známou jako "Ultra flírky".

Obecně však za zmínku stojí, že v dobách minulých se řadila mezi top společnosti v oblasti sběratelských karet. Již v roce 1923 vydala první set čítající 120 karet. Naopak v letech 60. byla z trhu pomalu vytlačena společností Topps. Celá její historie je obsáhle popsána např. zde.

Upper Deck

Společnost byla založena 1988 se zaměřením na sběratelské karty. Na trh s hokejovými kartami vstupuje v roce 1990, kdy získává souhlas od NHL i NHLPA.

Upper Deck se během let stal jedničkou ve výrobě sběratelských karet, nejenom těch hokejových, ale rovnou basketbalových, basebolových a fotbalových (NFL). A to již od roku 1990. V nedávné historii byla jejich pozice trochu oslabena vstupem PANINI, jež na začátku získala na svou stranu NBA, a rozhodnutím MLB uzavřít smlouvu s Topps.4

UD bylo jedním z prvních nebo dokonce prvním, které využilo certifikovaných podpisů (od roku 1992) nebo tzv. game-worn (ve hře použitých) předmětů zaimplementovaných do karet (obecně memorabilia).4

Leaf

Původní záměr společnosti byla výroba cukrovinek (jak už to tak bývá), následně sběratelských karet. Leaf byla v pozdějších letech prodána výrobci Donruss Playoff a ještě později PANINI. Zřejmě nejznámější je řada Leaf Certified a Leaf Limited.5

In The Game

Jak bylo nastíněno, ITG byla založena B. H. Pricem v roce 1998. V dnešní době vydává hlavně hokejové karty. Na trh hokejových karet vstupuje hned první sezónu, tedy 1998-1999, ve spolupráci s NHLPA. Po výluce v sezóně 2004-2005 nebyla prodloužena licence ze strany NHLPA a ITG je tak nucena pokračovat ve vydávání karet například hráčů působících v nižších ligách, kteří teprve čekali na svou příležitost nebo naopak na hráče v hokejovém důchodu. Po sezóně 2005-2006 získává licenci od Hockey Canada.6

Pacific

V době obrovského úspěchu sběratelských karet se Pacific stal výrobcem předmětů ve třech sportech a to NHL, NFL, MLB. Do NHL poprvé vstoupili v sezóně 1997-1998. V roce 2004 byla koupena značkou Donruss Playoff.



Za dobu, po kterou byly a jsou nejen hokejové karty, ale vůbec sběratelské karty všech druhů, distribuovány, vzniklo mnoho výrobců a mnoho jich také velice brzy zaniklo nebo se nyní orientují na jiná odbytiště. Nebylo účelem pojednat o všech výrobcích karet, ale shrnout možná nejznámější z nich.

Na závěr pidiseriálu jsem se snažil vytvořit jednoduchou časovou osu pro ucelený přehled.

Časová osa vývoje

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. Wiki - Parkhurst Products (en)
  2. Cardboard Conncection - Parkhurst (en)
  3. Wiki - Fleer (en)
  4. Cardboard Conncection - Upper Deck (en)
  5. Cardboard Conncection - Leaf (en)
  6. Wiki - In the Game Trading Cards (en)
12.11.2014

Výrobní guláš - part 1/2

1 komentář

Kdybych věděl, co bude obnášet další téma článku, vůbec bych se do něj nepouštěl. Se zjištěním svého psychického stavu (perfekcionista) mi však velice zpožděné vydání dává smysl, přesto nejsem zcela spokojený :). Na netu jsou informace duplicitní, strohé nebo se zabývající jiným sportem než hokejem. Před prozrazením pointy nadpisu, se vrátím v čase k, zdánlivě nesouvisejícímu, příběhu.

UD Anniversary

Miluji Detroit Red Wings a samozřejmě Stevea Yzermana. Sbírám jeho karty a snažím se, více či méně, dosbírat vše (velmi naivní představa). Občas se rád pochlubím a ukáži právě získané karty, "stejné" karty, s nepatrným rozdílem. V podstatě výrobcem plánovaným, ale, pro neznalého, neviditelným. S bratrem jsme se dostali až k vtipnému rozboru, kdy jsem získal 2 stejné karty a vybíral si, kterou si ponechám. Při hodnocení a posuzování jsme usoudili, že obě jsou unikátní, protože se lišily černou linkou procházející písmenem. Jedna z nich byla asi o půl milimetru posunutá vůči druhé. Bohužel jsem nakonec jednu kartu pustil zpět do světa a rozdíl neukážu. Pouze naznačím. Jednalo se o Upper Deck 1990-91 Anniversary.

V minulém příspěvku jsem se zmínil o různých variacích v podstatě stejných karet. Při hledání informací se článěk mírně odklonil od stanoveného cíle. V zápisku budu pojednávat o společnostech, o jejich historii, jejich provázanosti, slučování a soupeření jak z globálního hlediska, tak z hlediska jednotlivých setů. Z uvedených důvodů samozřejmě vyplývají některé zvláštnosti ve vydaných sériích. Nebyly to však pouze smlouvy nebo stejné kořeny, ale i další aspekty, které si nechám již na samotný článek :-)

Bohužel ani internet a stejně tak google není všemohoucí. Ani nejsem tak starý, abych si pamatoval a znal začátky a vývoj všech značek v oblasti hokejových karet. Společnosti se většinou zaměřovali na jiná odvětví, např. cukrovinky, žvýkačky, atd., ve sportu hlavně kupříkladu na baseball. Proto budou zmíněny i vazby na jiná sportovní i nesportovní odvětví.

Článek musel být rozdělen. Dělám na něm už pěknou dobu a jsem cca v půlce.

Topps vs. O-Pee-Chee

Typické až legendární představitele velice podobných setů. Jedni z výrobců, které mě inspirovali k sepsání tohoto článku, a proto Topps a O-Pee-Chee představím jako první. Nejprve se zaměřím na každou společnost zvlášť a uvedu pár základích údajů.

Topps vs OPC

Topps

Značka Topps byla založena v roce 1938 v USA. Jako snad všichni výrobci karet, Topps se orientuje na sladkosti, žvýkačky a sběratelské předměty. Jejími prvními sety byly samozřejmě baseballové karty, se kterými vstoupila na trh v roce 1951. Hokejové karty začali vyrábět o 3 roky později v roce 1954. Jako americká firma se zabývala pouze touto částí trhu a proto vyráběla kartičky 4 amerických týmů. Byly jimi Detroit Red Wings, Boston Bruins, Chicago Blackhawks a New York Rangers. V podstatě se jednalo o 4 týmy z původní šestky.

O-Pee-Chee

Společnost byla založena v roce 1911 na kanadské půdě. V této době začala vyrábět taktéž žvýkačky, neboť ve vedení měla muže, kteří se na trhu žvýkací gumy již orientovali. O-Pee-Chee se k hokejovým kartám dostala v letech 1934-1938, kdy vydala 5 setů. To je dost zajímavé, protože svůj první baseballový set uvedla až v roce 1937.

Topps vs. O-Pee-Chee

Jejich společenství začalo již v roce 1958, neboť v tomto roce dospěly obě společnosti k dohodě. K takové, která umožňovala OPC vyrábět sběratelské karty pro kanadský trh. V době úmluvy OPC pomohla vyrobit hokejový set, jež vyšel v sezóně 1957-1958. Od roku 1960 obě firmy začaly na poli sběratelskcýh karet úzce spolupracovat. Dokonce se baseballové karty v USA vydávali pod hlavičkou Topps a v Kanadě tatáž série byla vydána pod značkou O-Pee-Chee.

1993-94 O-Pee-Chee Premier #161 - Bob Essensa - Courtesy of COMC.com

V roce 1967 došlo k expandování NHL do USA. Mezi nováčky úspěšné soutěže se zařadilo celkem 6 týmů, mezi něž patřily LA Kings, Minnesota North Stars, Philadelphia Flyers, Pittsburgh Penguins, St. Louis Blues a California Seals (vzešly z konkurenční WHL).1 V této době Topps vydala testovací sérii karet, paralelní k OPC a následující sezónu (1968-1969) již obě společnosti vyráběly typicky stejné sety, až do roku 1981-1982, i když nešlo vždy jen o NHL karty, ale v případě OPC taktéž o konkurenční WHL a to v letech 1974-1975 a poté 1977-1978.2

Další dva roky (1982-1983, 1983-1984) vydává sety pouze OPC, neboť pro Topps ztratil trh s tímto artiklem na významu. Důvodem byl veleúspěšný trh se samolepkami.3 Návrat ke sběratelským kartičkám se uskutečnil v roce 1984-1985, kdy to byla opět ta známá společnost vydávající podobné/paralelní sety k OPC.

Dalším milníkem se stává sezóna 1992-1993, kdy došlo k výrobě dvou zcela rozdílných sérií, na kterou navazovali poslední dva roky sběratelských kartiček od výrobce OPC.

Od roku 1990 vydává O-Pee-Chee základní sérii + sérii Premier. "Premierky" měly neskutečný ohlas a proto je spolu se základním setem OPC vydávali do 1995. Poslední dva roky, tedy 1993-1994 a 1994-1995 se omezily pouze na Premier. Od těchto posledních let název OPC využívá Topps a to v letech 1995-96 a 1998-1999. Můžeme říci, že Topps má výhradní práva pro využívání názvu OPC od 1996-2004. V roce 2004 pak samotná Topps ztrácí práva na vydávání karet NHL (jakož i další výrobci typu Pacific nebo In The Game). Naopak Upper Deck získává práva na 5 let, ale to je již jiná písnička, o ní v dalším díle.3

Tolik snaha o chronologickou návaznost. :)

Obecně

Nyní uvedu jen několik zajímavostí, které jsem posbíral během čtení nejrůznějších webů. Zdroje budu uvádět sporadicky, snad autoři prominou.

Donruss / Playoff Corp. / Donruss Playoff L.P.

Donruss

Společnost Donruss byla založena roku 1954. Název vznikl spojením dvou jmen zakladatelů (Donald and Russell Weiner). Do roku 1980 vyráběla prakticky pouze jiné druhy karet než sportovní. Až V roce 1993 konečně získala licenci na hokejové karty, o které nám jde nejvíce.8 Každý si jistě pamatuje legendární "donrusky" se stříbrným čtvrtkruhem v pravém dolním rohu (vydány pro ročník 1994-1995), ve kterém byly napsány různé informace. Značka se tak leskla, že byl problém vůbec něco přečíst. Z mého pohledu byla mnohem zajímavější série vydaná o rok později. Stále jednoduchý styl s krásným zlatým jménem Donruss. Tato série mě opravdu okouzlila.

1996 do hry vstoupila Pinnacle a získala licence MLB, NFL i NHL a práva na značky Donruss a Leaf. Jen v několika větách bych zmínil další známou značku a to Leaf. Do roku 1983 se věnovala taktéž prodeji baseballových karet, do doby, než byla zakoupena firmou Donruss, která poté využívá Leaf pro své vlastní série. Jak v hokeji, tak i v dalších sportovních odvětví. Leaf byly kartami prémiovými.8

1994-95 Donruss #5 - Mario Lemieux - Courtesy of COMC.com 1995-96 Donruss #34 - Sandis Ozolinsh - Courtesy of COMC.com

Playoff Corp.

Začátky značky jsou datovány do roku 1970 ještě pod názvem Optigraphics. Optigraphics jako první přichází s technologií pohyblivých obrázků, což se samozřejmě promítne do, později vydaných, karet. V 1985 získává práva na baseballové karty, kdy vydává zároveň karty pod jménem Sportflics. Stejný vzhled, stejný set, ale bez "pohybu", je vydán v roce 1988 pod značkou Score.

Tím jsme se dostali ke značce Score. Hokejová série vstoupila na trh v 1990-1991. Kdo nepřišel do styku s legendárními sériemi Score 1990-1991 a 1991-1992, ten neví, co jsou hokejové kartičky :) To byla nádhera, to byla krása. Ještě dnes mi zaplesá srdce při pohledu na tak krásný a přitom jednoduchý design.

V roce 1992 došlo k určitým a důležitým změnám. Majitelé již nenacházeli společnou řeč a jejich cesty se rozdělily. John Flavin udržoval značku Score a Ann Blake odešel, aby založil v podstatě Playoff Corp. Playoff Corp. se stala úspešnou firmou a v roce 1998 získává Flavinovo Score a dále také Donruss a s ní Leaf (v době úpadku Pinnacle).8

Donruss Playoff L.P.

V roce 2001 dochází ke změně názvu poté, co výrobce získal práva na vydání basebolových karet. O 3 roky později získává Pacific Trading Cards Inc. Konec přišel v době, kdy se za velkou louži dostala PANINI. V roce 2009 koupila Donruss Playoff L.P. a došlo zároveň k přejmenování na Panini America Inc.8

Panini America

Dnes, když se řekne Panini America, představuje jednoho z nejznámnějších výrobců nejrůznějších nejen sběratelských karet. Již podle názvu je možné odvodit, že kořeny sahají do nezvyklé části světa, totiž do Itálie. Původně výrobce knih nebo komiksů získal v lednu v roce 2009 licenci na basketbalové karty na rok 2009-2010. O pár měsíců později získal dokonce jednoho z nejstarších výrobců karet a to Donruss Playoff LP. Díky tomu dosáhla na další licence například pro NFL.

O rok později se přidala i NHL a tím se po pěti letech stalo Panini America dalším, konkrétně druhým (po Upper Decku), výrobcem karet. Samozřejmě to nebylo vše a v roce 2011 získala další licence. V dnešní době se tak stává nejvýznamnějším výrobcem karet.

V roce 2010 byla oživena značka Pinnacle a to pro podpisovky.

2010-11 Panini Pinnacle #206 - Sergei Bobrovsky

Pinnacle

Pinnacle se stala součástí trhu s kartami v roce 1988, kdy se připojila k již 3 existujícím firmám (Donruss, Fleer, Topps). V roce 1990 vydává sérii Score, která je svým vzhledem snad nepřekonatelná.6 Navíc zapůsobili na tehdejší dobu neobvyklými akčními snímky hráčů, které byly natištěny na kvalitní papír.7 O rok později se vyskytnou mezi základními kartami karty prémiové s názvem Pinnacle (1991-92).

Další značka hokejových karet od Pinnacle nesla jméno Select. První výroba proběhla až v roce 1994-95 a následující 3 roky jdoucí po sobě. V novém tisíciletí jsou pouze dvě zmínky o vydaných sériích.

Poté co byla Pinnacle prodána Donruss Playoff (1998), noví majitelé prakticky nevydávají žádnou sérii pod nově získanou značkou. V podstatě až v novém tisíciletí v roce 2010 byl vydán set pod názvem Pinnacle. Avšak již pod PANINI, která v předchozím roce 2009 oznámila koupi Donruss Playoff.

ProSet

ProSet byla založena v roce 1988 a jejich první vydanou sérií v létě 1990 byl ročník 1990-1991. Základních karet bylo, pro mě neuvěřitelných, 706 kousků + 4 kusy Play of the Month.

Ještě k prvnímu ročníku 1990-1991. Na uvedené adrese blogs.thescore.com je seznam nejrůznějších chyb v sérii. Celkem zajímavé.

"The Worst Hockey Cards of All-Time is a new feature at Houses of the Hockey. On occasion, we’ll be highlighting some of the ugliest, funniest, and error-ridden cards both past and present."
1991-92 Parkhurst French #263 - Dominik Hasek

ProSet existuje velmi krátkou dobu, po dobu 3 sezón (1990-1991, 1991-1992, 1992-1993) a po tuto dobu vlastnila práva na značku Parkhurst, než je po bankrotu získal Upped Deck.

V sezóně 1991-1992 vytvořili z Parkhurst prémiovou značku (Serie I a Serie II + k tomu přidali Update Set, který má největší sběratelskou hodnotu). Set existoval v anglické i francouzské verzi.9 Měly velice jednoduchý design s hnědým proužkem na kraji karty. Mezi zajímavé Rookie's patří třeba Dominik Hašek ještě za Chicago Blackhawks. O rok později je Parkhurst opět vydané jako speciál a moc se nezmění. Po designové stránce jsou velice podobné předchozímu ročníku, jen hnědý pruh nahradil zelený.

V sezóně 1991-1992 spolu s první "Parkhurst speckou" spatří světlo světa také ProSet Platinum. Základní set zachycující hru a samotné hráče v jejich kráse. Bez zbytečných rušivých prvků. Pouze podobizna puku v rohu karty.

Ozdobou prémiových Parkhurstek (nebo spíše ProSetek) jsou brankáři. Ti jsou zobrazeni snad ve všech polohách a pozicích. Z různých směrů, chybí snad jen fotografie ze spodu. Zobrazeni jsou převážně v zákrocích tak typických pro, nyní, starší generaci brankářů. Já tomu říkám "Vše ustojím ála Roman Čechmánek". Posledním mohykánem tohoto stylu je Martin Brodeur.

Rád bych se zmínil ještě o Dominiku Haškovi. Jednu kartu vlastním a získal jsem jí skutečně mistrovským kouskem kouzelníka Pokustona. Jako malí jsme si kupovali společný balíček karet v trafice z peněz, které zbyly z dost nepravidelného kapesného :). Balíček měl průhlednou fólii, přes kterou byla k vidění téměř vždy FLAIR 1994-1995. Zbytek karet už tak moc oslnivých nebylo. Jednou jsem si takhle přivlastnil privilegium otevřít a hlavně projít celý balíček! Jedu ho při komentování ostatních a v tom narazím na logo Chicago Blackhawks, mřížkovanou helmu a letmým pohledem zkontroluji jméno Hašek. V ten moment jsem prvnímu vrazil celý balíček do ruky a řekl, ať si ho nechají a já si beru jen tuhle kartu :D Málem mě pověsili, ale kartu jsem uhájil.

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. 1967 NHL expansion (en)
  2. Topps (en)
  3. O-Pee-Chee (en)
  4. Rozdíl mezi Topps a OPC (en)
  5. Sports collector daily (en)
  6. Pinnacle Brands (en)
  7. History of Hockey Cards (en)
  8. Donruss (en)
  9. Ice Hockey Wiki - ProSet (en)
15.03.2014

UD Victory 2000-01

1 komentář

Stejně jako někoho omrzí život i mě a mé kamarády omrzely kartičky O_o. Po přibližně 3 letech horečnatého sbírání a smlouvání nadešel den, kdy jsem své sbírky uložil do skříně a, bohužel, několik let si na ně nevzpomněl. Skončilo to někdy kolem roku 1996. Tento a další ročníky mě už minuly. Celé dlouhé 4 roky jsem se na karty občasně díval a listoval alby. Své nedosbírané série jsem znal do posledního hráče. Pokud byla o hokejistovi v televizi zmínka, vybavil jsem si, na které kartě je, z jakého týmu a kolikrát i jeho pózu a zda nosil knírek nebo ne :D Stav to byl velice zoufalý. Do dnes nerozumím, jak jsem se do takové fáze dostal. Každopádně vše jednou končí. Dobré i zlé a v mém případě skončilo to zlé. Narazil jsem na sérii Upper Deck Victory 2000-01. Zřejmě jedna z nejdostupnějších sérií. Cena balíčku se pohybovala kolem 55,- a v balíčku bylo karet více než dost. Postupně byla cena nižší, kolem 45,-. Pak snad i 39,- nebo 35,-. Následoval nový ročník karet za 55,- a ten předešlý si cenu držel na nějakých cca 35,-. To znamená, že pokud jsem dostal peníze na sváču, postupně jsem ušetřil i na balíčky. Viktorky se staly mou druhou sérií, kterou jsem dosbíral.

Podle 1 bylo v balíčku 12 karet. Což je krásné číslo na dnešní dobu. Obsahoval také tzv. Jer Contest. Celá série čítá 330 karet. Podle mého názoru ani málo ani přehnaně moc, i když s ohledem na provedení karet a balení, mohla být série mnohem větší. Série ani neobsahuje žádné paralelní karty nebo inzertní karty, pouze několik subsetů, které jsou decentní, ale parádní. V jednom boxu bylo poté 36 balíčků. Ideálně byste je nasbírali za jeden box, ale je jasné, že bylo v boxu dost duplicit.

Abych byl přesný. Bylo vydáno 210 základních karet, ke kterým bylo připočítáno 20 karet Season Highlight, 20 karet NHL Prospects, 50 karet NHL's Best. 16 karet bylo potom ozančeno jako RC. Mezi základními kartami byly také Checklist karty na začátku série daného týmu. Těch bylo celkově 30. A jsme na oněch 330 kartách.1

Balíčky

Základní set

Do základního setu budu počítat Checklisty. Máme tedy 240 karet v základním setu :) Karty se cenově pohybují v, pro mě, zajímavých částkách. Na zahraničním serveru comc.com jsou k dostání kolem 1,25 $. Což je pro mě celkem překvapení, když uvážím jejich dostupnost. Na českých serverech jsou karty k dostání od 5 - 8 Kč.

„Lang put together his best season to date, knocking home a career-high 23 tallies and assisting on 42 others. The talented center utilized his great speed and...“

Vzhled karet nijak neurazí. Rozvržení je povedené. Kolem hráče a dalších informací se nachází bílý rámeček, který považuji za takový základ. Jakmile není, karta v mých očích ztrácí. V horní a dolní části rámeček zasahuje více do karty než na krajích. Rámeček není ledajaký, ale je vytvořen přechod do bílých teček, které se postupně ztrácí čím více zasahují do karty. Ze dvou třetin je vyobrazen hráč bez jakýchkoli efektů nebo prvků. Z jedné třetiny zaujímají místo nejen informace jako název série, jméno, pozice nebo logo týmu. V dolní části onoho bloku je přiblížená fotka hráče. Jako mínus samozřejmě hodnotím to, že fotka je pouze v převzata z fotky hlavní a je akorát zvětšena. Plus je použit filtr v barvách týmu. Pokud přibližně stejný styl srovnám třeba s, již okomentovanými, Score 1994-95, jedná se jasné odfláknutí.

Jocelyn Thibault

Zadní strana je situována úplně odlišně. Je rozvržena do obdélníků, ve kterých jsou uvedeny různé informace. Různé, ale obvyklé. Jméno, číslo karty, pozice, míry hokejisty. Líbí se mi informace o datumu, kdy byl hráč draftovaný. Zajímavost, která potěší. V hlavní části jsou potom statistiky z jednotlivých ročníků NHL a stručný popis hráče nebo jeho významných milníků. V pozadí celé karty je vodoznak nějakých bruslí a nohou hráčů. Význam žádný, pouze designéřský prvek.

Expansion draft list

Rád bych vypíchl 2 karty, které jsou součástí základního setu. Jsou označeny číslem 116 a 69. Karty, které představují expansion draft list týmu Minnesota Wild a Columbus Blue Jacket. Oba týmy byly založeny nebo lépe řečeno přidruženy k NHL v roce 2000 a ročník 2000-01 byl jejich prvním.

Na zadní straně najdeme jména hráčů, kteří byli do týmů vybráni.

Columbus Blue Jacket
Geoff Sanderson Dallas Drake Kevyn Adams Mathieu Schneider Robert Kron
Steve Heinze Kevin Dineen Frederic Chabot Turner Stevenson Bruce Gardiner
Tyler Wright Ted Drury Jamie Pushor Mattias Timander Dwayne Roloson
Lyle Odelein Rick Tabaracci Dimitri Subbotin Radim Bicanek Sergei Luchinkin
Minnesota Wild
Sergei Krivokrasov Joe Juneau Sean O'Donnell Mike Vernon Stacy Roest
Filip Kuba Chris Terreri Scott Pellerin Zac Bierk Jeff Odgers
Curtis Leschyshyn Darryl Laplante Jim Dowd Cam Stewart Darby Hendrickson
Jamie McLennan Jeff Nielsen Jeff Daw Michal Bros Steve McKenna

„99/00 Season Highlights“

Prvním subsetem za základní verzí karet se nachází „99/00 Season Highlight“. Číslo začíná na 241 a končí 260. Pokud vynecháme „Victory Prospects“, jsou na kartách jen ty největší legendy. Mezi nimiž jsou například Steve Yzerman, Wayne Gretzky, Pavel Bure, Chris Pronger, Jaromir Jagr a další.

U každé karty je napsáno, kterého milníku v ročníku dosáhl. U Jaromíra Jágra je tu poznámka „Most Total Points“, u Chrise Prongera „Top Plus-Minus“. Karta má krásně modré pozadí s kruhem, ve kterém je hráč. Také je tu umístěna další fotka hráče, tentokrát černobílá a přiblížená na hlavu. Tady udělali výrobci kulišárnu. Na zadní straně se nachází tatáž fotka jako na přední straně, ale je barevná. Karta se tváří, že na ní bylo použito více fotek. Ano, dvě.

Zadní strana je jako každá jiná. Převládá stejný prvek jako na přední straně, tedy hráč v kruhu. V něm jsou napsány i zásluhy hráče. Nesmí chybět rozsáhlé statistiky, například u Waynea Gretzkyho. U dalších jsou doplněny textem. Krásný subset.

„Victory Prospects“

Zde už máme mladíky, kteří se dostali mezi „Victory Prospects“. Subset je od 261 do 280. Karta je rozdělena dost výrazným červeným pruhem, ve kterém je název subsetu. Na každé straně je hráč. Ti mají společný tým. Na všech kartách kromě dvou, jsou hráči v dresech NHL týmů. Pouze 2 karty mají hráče v dresu farmářského celku nebo v případě Dany Heatleyho v dresu Kanady. Dále tu najdeme například Scotta Hannana, Evgeni Nabokova, Kylea Caldera nebo Chrise Nielsena.

UD Victory Prospects

Zadní strana je velice strohá, neboť hlavním prvkem je zde stejný červený pruh z přední strany. Fotky jsou použity stejné, jen červeně zabarvené. Statistiky zde de facto neexistují. O hráči je zmínka ve dvou až třech větách, ve kterých je zmíněna hráčova přednost. Malým plusem je rok draftu.

„NHL's Best“

Posledním zbývajícím subetem je „NHL's Best“. Součástí jsou opět největší pecky jak napovídá název. Žádné milníky je v sezóně 99/00 neozdobily a tak jsou alespoň mezi 50 nejlepšími hráči. Najdeme zde stálice v podobě Dominika Haška, Joea Sakica, Raye Bourquea, Olafa Kolziga a další. Největí zastoupení tu má Colorado Avalanche. Bylo vyobrazeno rovnou 5 hráčů. Následuje Detroit a St. Louis se 4 hráči.

„Bondra's blasts from the right wing come fast and furious. If given the chance, he can take a puck and go top-shelf before most goaltenders will react.“

Hlavním motivem je opět název subsetu. Hráč se nachází uprostřed na černobílém síťovaném pozadí, takže jsou jasně patrní i hráči ve tmavých dresech.

Zadní strana je podobná té přední. Hráče však vystřídaly statistiky. A to rozsáhlé statistiky, alespoň u většiny z nich.

Checklisty

Ray Bourque - statistiky

Zajímavosti ze série

Chyby

U zmíněných Expansion Draft List je na zadní straně karet znak Anaheimu Mighty Ducks. Na obou. Zřejmě tam měly být loga nově vzniklých klubů. 6

Dalším faux pas je na kartě Victory Prospects u Dany Heatleyho. Na přední straně je zobrazeno logo Washingtonu Capitals místo znaku Atlanty Thrashers, za kterou hrál. 6

Hodnocení série

Jelikož jsem se ve zmiňovaném ročníku vrátil zpět ke sbírání karet, je pro mě série neocenitelná, i když jsou s ní spojeny vzpomínky na roky, kdy jsem se koníčku nevěnoval tak, jak bych měl. Každopádně sérii hodnotím kladně. Není moc velká. Řekl bych akorát. Na zadních stranách vítám rozsáhlé statistiky. Vytkl bych jí hodně duplicit v balíčcích, je to daň za méně kvalitní sérii. Dále bych uvítal, kdyby zobrazení hráči byli trochu více v „akci“.

Naopak velice povedené jsou subsety NHL's Best, Victory Prospects a Season Highlights. Ty podle mého dělají sérii více atraktivní a nakonec se na ní i hezky dívá. Proto sérii na svém "ice ratingu" hodnotím číslem 7.

 
1
2
3
4
5
6
7
8
9

Další zajímavosti v bodech

Na co se těšit

Sérií bylo pro tentokrát dost a v dalším zápisku se podíváme na různé variace stejných karet vydaných jedním výrobcem v tom samém ročníku. Mám na mysli rozdíly mezi americkými, kanadskými nebo francouzskými verzemi.

Využijte komentářů pro návrh témat. Uvítám je ;)

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. 2000-01 Upper Deck Victory (en)
  2. NHL 2000-01 League Leaders (en)
  3. NHL season 2000-01 (en)
  4. NHL Entry Draft (en)
  5. NHL 2000/2001 (cs)
  6. 2000-01 Upper Deck Victory - Errors / Variations (en)
11.11.2013

ProSet 1992-93

0 komentářů
Původní balíček Pro Set 1992-93

Zdroj: www.tradingcarddb.com

Série, kterou jsem dosbíral jako první. Opravdu větší část sbírky tím starým dobrým způsobem, tedy kartu za kartu, kartu za karty, karty za kartu. „Prosetky“ z tohoto ročníku zná snad každý. Bylo jich doslova mraky a mezi sběrateli neměli žádnou cenu. Vyměňovaly se po desítkách, zacházelo se s nimi hrozným způsobem. Pokud se najde sběratel, který po několika letech objevil sbírku ve svém sklepě nebo na půdě, vždy se snad mezi kartami nacházely Pro Set. I v mém případě jsem obdržel od bývalého sběratele hromadu karet Pro Set 1992-93, která se pro mě stala impulsem pro dosbírání celé série. Samotné karty mě okouzlily později. Myslím, že design byl velice jednoduchý a účelný. Ale k tomu až později.

Základní set

Podle 5 se vyrobilo 8 tisíc case, každá po 20 boxech a 2 tisíce jumbo case, každá po 20 boxech. Neuvěřitelné číslo pokud vezmeme v potaz 36 balíčků v jednom klasickém boxu a 20 balíčků v jumbo boxu, 15 karet v klasickém balíčku a 31 karet v jumbo balíčku. Jednoduché počty 160 000 + 40 000 boxů, tj. 160 000 * 36 balíčků + 40 000 * 20 balíčků, tj. hodně hodně hodně karet.6

Karet v sérii je celkem málo. Pouhých 270 kusů. Součástí setu je pár malých subsetů. Cena jednotlivých karet se pohybuje pod jedním dolarem. Nejčastěji kolem 50 centů. Výjimečně se setkáte s cenou přes jeden dolar. Jedná se však o karty s hráči jako Nicklas Lidström nebo Ray Whitney na Rookie subsetu. Balíček těchto legendárních karet můžete získat za 39,-1. Celý box poté za 539,-2

Jak jsem již předeslal. Design karet je celkem strohý, jednoduchý, ale podle mého názoru zcela dostačující. Pro karty nižší cenové kategorie odpovídající. Téměř celý základní set je z karet, které mají na své levé straně vertikální pruh. Horizontálně, od bílé po šedou, se mění jeho barva. Jména hráčů mají barvu podle koloritu týmu. Zvláště nešťastná barva byla zvolená u Pittsburghu, totiž žlutá. Kvůli světlému pozadí a světlému písmu je obtížnější rozpoznat text. Pod jménem hráče se nachází název týmu. Zde byla zvolená barva černá, alespoň ve většině případů. Někdy byla barva zvolena v rozporu s logikou, neboť stejně tak jako v předchozím případě i zde dochází u části k dosti nečitelnému textu. Vlevo dole se nachází logo klubu. Zde byla snaha o 3D efekt. Jestli ho bylo docíleno je spíše otázka na každého z nás. Vlevo nahoře je umístěno logo výrobce Pro Set.

Zadní strana je, řekl bych, celkem standardní. Detailní fotka hráče, popis fyzických parametrů a nesmí chybět osobní informace jako je rok narození nebo místo narození. Dalším prvek jsou úspěchy hráče, tzn. nominace na trofeje, do All-Star, nebo stručné shrnutí kariéry. Samozřejmě nesmí chybět statistiky. Za ty dávám sérii palec nahoru. U kterých karet získáte až 15 řádků? Přesto mám k nim výtku. Někteří hráči byli foceni horizontálně. Prvku rozumím a není zde problém. Ten nastává, pokud se karty založí podle přední strany tak, aby levý pruh na přední straně korespondoval s ostatními kartami. Na druhé straně však dochází k otočení rozvržení oproti klasickému pohledu. Dokonce dochází k tak bizarním situacím jako na obrázku níže.

Rozdíl v orientaci zadních stran

Ještě zmíním, že první dvě karty v sérii mají úplně jiný design. Do jisté míry připomíná rozvržení 7 karet, které vyšly jako tzv. preview k následné sérii. K tomu ale později. Na kartách se nachází Mario Lemieux jako NHL Pro Set Player of the Year a Patrick Roy jako Goalie of the Year. Co vedlo výrobce k tomuto kroku? Zřejmě nějaké podtržení výsledků daných jedinců v sezóně.

Řekněme klasický styl následuje až po kartu s pořadovým číslem 218. Poté jsou součástí malé subsety.

„Rookie“

Do subsetu je začleněno 26 karet. Končí Evgeny Davydovem z Winnipegu Jets s číslem 244. Mezi mladými najdeme výborná jména jako Bill Guerin, Scott Niedermayer, Eric Lindros, Ray Whitney, Keith Tkachuk nebo výborného stále hrajícího za Vervu Litvínov Martina Ručínského. Zřejmě nejméně úspěšným z uvedených borců se stal Jarrod Skalde, který byl vybrán New Jersey Devils jako 26. celkově.3 Naopak jako hlavní hvězda Rookie karet je Bill Guerin.5 Proč do Rookie nebyl zařazen například Teemu Selänne, i když byl rok 1992-93 jeho prvním rokem v NHL, ve kterém uhrál 132 bodů v 84 zápasech základní části, je záhadou.

Přední strana má jasné rozvržení. Jméno na modrobílém pozadí, pod kterým se nachází bílý název mužstva na černém pozadí. Součástí rámečku je i logo Pro Set. Vlevo nahoře se nachází stejný prvek jako níže, avšak s ročníkem série a popisem Rookie. Žádné překvapení.

Zadní strana je koncipována stejně jako celý set. Dominantní je tu však text popisující kariéru hráče v nižších popř. juniorských ligách, neboť statistiky jsou z jednoho či dvou ročníků, kdy se hráč ještě svojí porcí zápasů započítává mezi nováčky.

Průřez albem základního setu 1992-93

„Statistical Leader“

Už podle názvu je jasné, o které hráče půjde. Začínají na čísle 245 a končí 252. Tedy 7 karet v subsetu, kde najdeme jména typu Wayne Gretzkyho, Steve Yzermana nebo za brankáře Kirk McLeana.

Design přední strany se téměř neliší od předchozího subsetu Rookie. Jediný rozdíl je v barvě popisu. Zde je jméno umístěno v bílo-červeném rámečku. Pod ním se poté nachází typ statistik, ve kterých dotyčný vévodil. Najdeme zde Goals Leader, PP Goals Leader, GW Goals Leader nebo dva Goal Wins Leader (například již zmíněný Kirk Mclean nebo Tim Cheveldae).

Zadní strana nenabízí žádnou zásadní změnu. Pokud nezapočítáme chybějící statistiky, i když ne tak docela. Zde jsou uvedeny v textu, který kromě fotky hráče zaujímá drtivou většinu zadní plochy karty. Jméno se nachází v horní části, stejně je tomu u všech dalších subsetech kromě Play Smart.

„...Led NHL goalies in games played (72), three games shy of Grant Fuhr's NHL record...Played in 38 consecutive games...Led goalies in minutes played (4,236)...Had 2 shutouts to give him 4 in his career...“

„Newsreel“

Pouhé 3 karty obsahující „aktuální“ dění. Například NHL Pro Set All-Time Team, kde hokejoví fanoušci a novináři hlasovali pro nejlepší hráče z let 1917-1942, 1942-1967 a 1967-1992. Přiznám se, že mi trochu uniká význam karet. Proč je výrobce zařadil do série, ví jen on.

Co se změnilo? Opět pouze barva rámečků, tentokrát na oranžovou. Na zadní straně je text popisující událost.

„Milestone“

Jedná se o čísla od 256 do 265. V subsetu Milestone najdete hráče, kteří překonali v sezóně 1991-92 vždy nějaký rekord. Například 1000. hra, 1000. hra a 1000. bod a další a další. Najdeme zde Mikea Gartnera, Bobbyho Smithe, Joe Mullena.

Přední strana je opět v klasickém střihu jako předešlé subsety. Jedná se o poslední subset, který je takto rozvržen. Už nás čeká poslední, jež se zcela radikálně změnil. Ale zpět k Milestone. Rámečky jsou bílo-fialové. Pod jménem se nachází konkrétní typ rekordu.

Zadní strana je bez obrázku hokejisty a nachází se zde pouze text s hráčovou kariérou v podobě dosažených milníků. Možná něco málo o začátcích (pozice na draftu atd.).

„Play Smart“

Posledním subsetem je Play Smart, který se radikálně liší od předchozích. Jedná se pouze o 5 karet. Power (Mike Hough), Achieve (Bob Essensa), Motivate (Mike Lalor), Attitude (Terry Carkner), Responsibility (Todd Krieger).

Přední strana má v dolní části černý rámeček s příslušnou vlastností. V horní části je poté název subsetu Play Smart, jež rozděluje logo Pro Set. Nic víc nic míň.

Zadní strana je celá v černém a rozvržení je stejné jako na přední straně. Kromě hráče je zde text. Nikoliv však statistiky hráče nebo něco podobného, ale vyjádření, neboli citace, hráče k dané vlastnosti. Zřejmě se mělo jednat o text tzv. tesaný do kamene.

„Building your mind's power means staying in school and learning as much as you can. It also means setting goals and doing everything you can to reach them. A strong mind will help you in and out of the rink, because power of the mind is the greatest strength of all.“
Průřez albem

Inzertní a paralelní sety

Série karet Pro Set 1992-93 má pouze 3 inzertní sety. A to 1991-92 Rookie Goal Leaders, 1991-92 Team Leaders a Award Winners. První dva inzertní sety jsou naprosto odlišné od původní série a nic nenaznačuje (snad až na logo), že by se mělo jednat o stejnou sérii. Paralelní sety v žádném ročníku Pro Set nehledejte, 1992-93 není výjimkou (na rozdíl od minule popsaných Score 1994-95).

„1991-92 Rookie Goal Leaders“

Karet je 12 s označením x of 12. Najdeme zde hráče jako Tony Amonte, Nelson Emerson, Pavel Bure nebo Pat Faloon.

Kartičku lemuje modrý mramorovaný rámeček. Jméno hráče se nachází v horní části. Fotografie hráče i se jménem mají, pro 3D efekt, posunuté okrové pozadí. V dolní části karty najdeme zlatým písmem vysázen název inzertního setu. V pravé části vedle označení nesmí chybět logo výrobce.

Na rubu se nachází pouze text popisující start každého nováčka, jméno a tým. V dolní části se poté nachází číselné označené a další loga.

Karty jsou vzhledově povedené a nepůsobí nějak rušivě. Vypadají celkem efektně. S těmito kartami, které byly snadno dostupné a tedy i levné, inzertní setík sběratele neurazí, avšak ani příliš neokouzlí. Pavla Bureho a Tony Amonteho můžeme považovat za velmi pěkná jména.

„1991-92 Team Leaders“

Inzertní karta s Mike Modanoem

15 karet, značených x of 15, mezi kterými najdeme jen ta nejvybranější jména tehdejší NHL. Jména, jež se zapsala do historie této ligy a jejich týmů, konkrétně v ročníku 1991-92. Najdeme zde Steve Yzermana, Brett Hulla, Mike Modano nebo nesmrtelného Wayne Gretzkyho.

Přední strana je velice jednoduchá a z mého pohledu efektní. Bílým písmem napsané jméno na červeném rámečku v dolní části karty. Přes, nebo jinak řečeno pod, rámeček jsou vedeny tahy zlatavou (bez lesku) barvou. Vpravo nahoře se nachází zlatavý (lesklý) název inzertu a naproti němu vlevo logo Pro Set. Přední strana je dosti povedená a působí příjemně. Hráč je zachycen v celé své kráse bez rušících prvků.

Když kartu otočíme, na první pohled se kompozice zdát jako „hřbitovní“. Upřesním. Pozadí je černé a na něm červený rámeček, ve kterém je text s dosaženým milníkem spolu s názvem týmu. Úplně na vrchu karty je potom dosti výrazné jméno díky kontrastu oranžové barvy písma a černého pozadí. Níže jsou již jen různá loga. Ještě se však vrátím k černému pozadí. Neboť je na něm natisknuto logo Západní konference, tehdy ještě tzv. Campbellovy konference. Je tomu tak u všech 15 karet a nevím proč. Pátral jsem a jediné na co narazil, byla konference týkající se science fiction. Jestli chtěli výrobci logem v pozadí ukrýt jakousi pointu, celkem se jim to povedlo a celou aféru tím hodnotím velice kladně.

„Award Winners“

Těchto karet je pouhopouhých 5 kusů. Značené CCx. A již podle názvu se jedná o jedince oceněné trofejemi jako Hart/Pearson (dnes Ted Lindsay Award) Trophies pro nejužitečnějšího hráče týmu (v podstatě jsou obě totožné), Vezina/Jennings Trophies pro nejlepšího brankáře v hlasování generálních manažerů týmů NHL/pro brankáře s nejmenším počtem inkasovaných gólů, Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, Norris Trophy pro nejlepšího obránce a Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Jména prozradím pouze dvě. Mark Messier oceněný první jmenovanou trofejí a Guy Carbonneau vlastnící Selke Trophy. Ostatní se dají s trochou přemýšlení odhadnout.

Přední strana karty je téměř totožná s prvními dvěma z úvodu základního setu nebo se subsety. Jméno je na bílo-žlutém rámečku, pod kterým je uvedena trofej(e). Jediným znakem odlišující inzertní karty Award Winner od ostatních je zlatou barvou vyobrazený puk právě se jménem inzertu v pravém horním rohu.

Opozitní strana je tuctová. Totiž s fotkou hráče a dlouhými statistikami v podobě textu.

Malé zavzpomínání. V dřívějších dobách jsem vlastnil z tohoto inzertu pouze jednu kartu a to Pavla Bureho. Internet a všudypřítomní sběratelé nebyli standardem. Pamatuji se, že se mi do rukou dostala další karta. Mark Messier. Náhodou, kdy se bývalý sběratel zbavoval karet. Radost byla o to větší, když jsem podle tehdy relativně nového ceníku zjistil, že karta má cenu 4 $. Dnes je tomu trochu jinak, kdy se karta pohybuje okolo 1,5 $.4

Checklisty

Zajímavosti ze série

1992-93 Pro Set Promo

Jak jsem zmínil výše v textu. Promo karty byly vydány ještě před samotnou sérií. Měly nastínit design karet. Už tomu tak bývá, že ne vždy nedojde k žádné grafické úpravě. I v případě Pro Set se na kartách změnilo nejen logo výrobce. U base karet došlo nakonec k úplně jinému designu. Subsety, které jsem uvedl výše jsou již podobné, užité prvky jsou dosti zřetelné.

Celkem vyšlo 7 karet hráčů Pittsburghu Penguins a to jmenovitě Ron Francis, Larry Murphy, Rich Rocchet, Joe Mullen, Gordie Roberts, Kevin Stevens a Tom Barrasso. Jedna taková perlička. Na promo kartách je uveden hráč Gordie Roberts. Avšak v následné vydané sérii již není a byl nahrazen Ulf Samuelssonem.

Osobně bych design promo karet uvítal i ve vydaném ročníku. Je tam ještě méně prvků a karta je ještě jednodušší, což přispívá k celkovému zpřehlednění a zviditelnění hráče a akce, ve které se hokejista nachází.

#AU239 - Kirk McLean AU /1000

Jedním, jistě zajímavým počinem je podepsaná karta brankáře Kirka McLeana, jež vyšla s limitací /1000. Označení karty je #239, i když v základní sérii má označení #193 nebo #250 jako Statistical Leader.5 Karta je však jiná a to konkrétně v podobě promo karet, které vyšly ještě před vydáním celé série jako vzorek na ukázku. Fotografie hráče je však totožná s base kartou.

#SC1 - Patrick Roy Special

Fotografie hráče je naprosto totožná s řadovou kartou Patricka Roya číslo 2. Je však označená jako Special Collectible. Přední strana má design podobný promo kartám, alespoň co se loga Pro Set týče. Jméno Patricka je bílé oproti černé v základní sérii. Jinak v kartě není žádný rozdíl. Důvod výroby neznám.

1992-93 Pro Set #SC1 - Patrick Roy Special 1992-93 Pro Set #2 - Patrick Roy THN-POY

Kompletní set

Kompletní set zahrnuje set základní a poté již 3 inzertní, 1991-92 Rookie Goal Leaders, 1991-92 Team Leaders a Award Winners. Dále tu máme jednu kartu podepsanou a jednu speciální sběratelskou. Celkem tedy 270 + 12 + 15 + 5 + 1 + 1 = 304 karet.

Hodnocení série

Hodnocení není nikdy objektivní, jinak tomu nebude ani v tomto případě. Série má spoustu negativních prvků, ale přirostla mně, zvláštním způsobem, k srdci. Uznávám nudu vyzařující z této série. Hlavně co se týče drtivé většiny subsetů. Bez nápadu, bez tvůrčího cítění. Takto na mě působí. Nikoliv svým designem, ale faktem, že byl použit u 4 z 5, což nikdy celkovému dojmu neprospívá. Zřejmě nejvíce povedé považuji Gold Team Leaders, avšak i základní série na mě působí jednoduše a tedy velice svěže a hokejově. Myslím, že má v sobě série něco jedinečného.

 
1
2
3
4
5
6
7
8
9

Další zajímavosti v bodech

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. 1992-93 Pro Set Series 1 Hockey Jumbo Balíček (cs)
  2. 1992-93 Pro Set Series 1 Hockey Box (cs)
  3. Jarrod Skalde (en)
  4. 1992-93 Pro Set Award Winners #CC1 (en)
  5. 1992-93 Pro Set - set information (en)
  6. www.hokej-karty.cz (cs)
21.09.2013

Score 1994-95

1 komentář
Původní balíček Score 1994-95

Jako vůbec první sérii nebo set, který bych si chtěl vzít na paškál, je Score 1994-95, jelikož mám na něj neuvěřitelné vzpomínky z dětství a váže se k nim mé úplně první seznámení s hokejovými kartami. V článku bych se rád věnoval samotné sérii, jejím detailům a zvláštnostem. Celý článek by měl poté shrnout celý set, tedy base karty, paralelky a inzerty.

Neodpustím si tedy malé nostalgické zavzpomínání. Jak jsem předeslal. „Skórka“ neboli „bublinka“ byla mojí první kartou. S ní se váže malý příběh, který bych zde s dovolením uvedl.

Psal se přibližně rok 1995 a já svou první kartičku získal od svého souseda výměnou za hodinky. Nutno říci, že hodinky jsem našel a nefungovaly. Hráče si nepamatuji, ale vím, že dres byl celý červený. Do dnes si myslím, domnívám nebo si namlouvám, že na kartičce byl hráč Detroitu (stejně tak mohl být na kartě i Ed Belfour za Blackhawks). Nahrává tomu i fakt, že jsou Rudá Křídla týmem mého srdce. Následně jsem rodičům (hlavně tátovi) nedal pokoj. Chtěl jsem koupit nějaké karty s těmi bublinkami. Myslím, že i přesto první balíček přišel až na Vánoce. Balíček však nebyl od Score, ale od Upper Decku, konkrétně UD 1993-94. O tom však někdy jindy.

Základní set

Zadní strana Kellyho Hrudeye

Základní set čítá přesně 275 karet, v němž je několik subsetů.

Přední strana nabízí celkem standardní rozvržení. Nesmí chybět logo výrobce a jméno hráče, které je dosti zajímavým způsobem vyobrazeno fialovou barvou a pozadí jména je mix různých barev od zelené, přes oranžovou, až po fialovou. Bublinky vedoucí přes jeden roh má stejný design jako pozadí za jménem. Samotný hráč je ve větší míře vyobrazen v akci. Což například u později vydaných sérií není běžné. Na líci najdeme ještě jednu fotku v barvách týmů. Pokud se jedná o Los Angeles Kings, je fotka černobílá. V ní se nachází fotka zaměřená na hlavu hráče. Zajímavé je, že jde o zcela jinou fotku, než je ústřední obrázek.

Na druhé straně je opět zobrazen hráč a opět v jiné poloze či akci. To je další plus a důvod, proč miluji starší karty. Dnes je jediná fotka využita hned několikrát (zřejmě z důvodu nákladů). Dále na rubu najdeme klasické hodnoty hráče jako je váha, výška nebo držení hole. Samozřejmě nesmí chybět odstaveček textu, který shrnuje hráčovu kariéru s důležitými milníky. Taktéž je uvedených několik sezón s podrobnými statistikami.

Jednotlivé detaily působí dosti zvláštním způsobem, ale jako celek považuji design karet za velice povedený. Můj pohled na karty však není objektivní a nikdy nebude. Proto považuji karty za jedny z nejkrásnějších. Určitě v top ten.

„1994 World Juniors“ [wɜːld ˈdʒuːnjəs]

Prvním subsetem je „1994 World Juniors“. Šampionát, ze kterého jsou momentky pořízeny, se konal v České republice v Ostravě a ve Frýdku Místku. Subset začíná od 201. karty, která nese jméno Jamieho Storra, jež byl součástí vítězného mužstva Kanady.1 Dále v subsetu najdeme zajímavá jména jako například Jeff Friesen, Todd Harvey, Jamie Langenbrunner, Oleg Tverdovsky, Valeri Bure a další. Karet je celkem 15 a jsou dále nerovnoměrně rozděleny na tým Kanady (7), USA (4) a Ruska (4).

Na přední straně je dominantním prvkem samotný hráč, i když okolí, kolem tří stran, zabírá dosti výrazný kus karty. V tomto okolí se nacházejí puky, zákroky brankářů či samotní hráči. Prvek považuji za dosti nešťastný. Zdá se, že karty do setu Score nepatří.

Na druhé straně najdeme výšku, váhu, místo a datum narození. Výrazné je logo šampionátu a ve zbytku je text týkající se hráčovi kariéry. Vše je opět na pozadí a v barvách jako přední strana. Vše je ale daleko více výrazné.

94 Rookie McLennan

„94 Rookie“ [ˈnaɪntɪ fɔː ˈrʊkɪ]

Následujícím subsetem je „94 Rookie“ končící 240. kartou Davida Saccoa. Subset tedy obsahuje 25 karet. Mezi zajímavá jména patří například Todd Marchant, Brian Savage, Jason Allison, Zigmund Palffy nebo Mike Peca.

Přední stranu považuji za mnohem povedenější, než u předchozího subsetu. Více se hodí k designu základního setu. Fialová „kaňka“ rozprostírající se na hranách karty nepůsobí nijak rušivě. Element je zvláštním způsobem decentní.

Z druhé strany se vrací vyobrazení hráče s jeho popisem, ve kterém najdeme pozici v draftu, název minulého týmu nebo statistiky prvních účastí na ledě za tým NHL. Barevně je koncipována dosti podobně jako pozadí podpisu v základním setu. Zajímavostí je, že se za textem nachází podobizna brankáře a ta se nachází na všech kartách. Proč tomu tak je, ví snad jen výrobce.

„Highlight“ [ˈhaɪˌlaɪt]

Highlightů je celkem 7 a jsou na nich hráči, kteří v sezóně 1993-94 dosáhli úctyhodných milníků. To znamená, že mezi jmény najdeme Waynea Gretzkyho nebo Mikea Gartnera. Zajímavostí je, že se na dvou kartách nachází Dino Ciccarelli, který dosáhl 500. gólu a zároveň 1000. bodu.

Přední strana většinou nabízí hráče s pukem a příslušným milníkem. V pozadí je poté radost hráčů nebo jen fotka ze hry.

Druhá strana je dosti podobná, avšak na ní najdeme text popisující, kdy hráč milníku dosáhl. V jakém zápase, v kterém čase nebo vyjádření dotyčného k výrazné metě.

„Young Stars“ [jʌŋ stɑːs]

Young Stars uzavírají subsety a končí číslem 262. Jména jsou opravdu brilantní. Najdeme zde Chrise Osgooda, Jasona Arnotta nebo Chrise Prongera.

Přední i zadní strana karty je dosti podobná jako u „94 Rookie“, což je opravdovým zklamáním. Pouze jsou vyměněny názvy, jinak vše stejné. To považuji za neuvěřitelnou škodu. Možná je zatím chybějící nápad designérů. Na zadní straně karty se ani nezměnila výrazně vystupující podobizna brankáře. Ten byl zvolen také v logu „Young Stars“ na přední straně, i když se jednalo o hráče.

Checklisty

Ty uzavírají celý set a jejich zvláštností je, kromě klasického znaku týmu a seznamu jmen, že jsou z obou stran. Přesněji dva týmy sdílejí jedinou kartu.

Inzertní a paralelní sety

Snad v žádném setu nesmějí chybět paralelní verze karet či speciální a vzácnější inzerty i Score 1994-95 obsahuje celkem 9 druhů. Mezi paralelní verze patří set „Gold Line“, „Platinum“ a „Gold Line Punched“. Mezi inzertní sety patří „90 Plus Club“, „Dream Team“, „Top Rookie Redemption“, „Franchise“ nebo „Check It“.

„Gold Line“ [gəʊld laɪn]

Rozdílné rámečky karet Gold Line

Zdroj: www.tradingcarddb.com

První paralelní verze, kterou bylo možné získat klasickým způsobem v balíčcích. Kartu, označenou tímto logem z obou stran, jste mohli objevit v normálním nebo velkém balíčku vždy jen jednou. Změna oproti základnímu setu byla v natažené fólii přes přední stranu karty.2 Jednotlivé karty se mohly od sebe lišit pouze ve dvoubarevném rámečku kolem obklopující kartu.

„Platinum“ [ˈplætɪnəm]

Jelikož se jedná o paralelní verzi, karet je celkem 275. Mají, oproti základnímu setu, reflexní platinový povrch. Platinová edice byla sběratelům zaslána na oplátku, pokud výrobci odeslali karty ve verzi „Gold Line“. Kromě jejich povrchu bylo natisknut znak na rubu karty, označující právě tuto paralelní verzi.3

„Platinum cards could only be obtained through a mail-in offer via the trading of complete Score Gold Line team sets.“3

„Gold Line Punched“ [gəʊld laɪn pʌntʃ]

Jedná se též o paralelní verzi, kterou bylo možné u výrobce vyměnit za karty Score „Platinum“.4 Paralelní verzi poznáte podle vyraženého loga (skrz na skrz kartou) společnosti Pinnacle. Logo je větší tak, aby na líci překrývalo natisknutý název „Gold Line“. Jedinou vyjímku tvoří „Young Stars“, „94 Rookie“ a Checklisty, které mají logo vyražené přes svůj nápis. Materiál a vzhled byl naprosto shodný s paralelní verzí Gold Line.

1994-95 Score Gold Line #248 - Alexandre Daigle YS 1994-95 Score Platinum #248 - Alexandre Daigle YS 1994-95 Score Gold Line Punched #248 - Alexandre Daigle YS

Zadní strany všech paralelních verzí se od sebe de facto nelišily od základního setu. Maximálně v natisknutém logu, zda jde o „Platinum“ či „Gold Line“. Tímto bych uzavřel první část o paralelních setech k Score 1994-95. Nyní se podívejme na inzertní sety.

1994-95 Score 90 Plus Club #9 - Jaromir Jagr

„90 Plus Club“ [ˈnaɪntɪ plʌs klʌb]

První inzertní set zmíním „90 Plus Club“. Označují se předponou „NP“. Tyto karty se vyskytovali v balíčcích s pravděpodobností 1:4. Hráči, kteří jsou uvedení v checklistu se museli nominovat 90 a více bodovým ziskem v předešlé sezóně. V setu proto najdeme jen prvotřídní jména jako Wayne Gretzky, Jaromír Jágr, Pavel Bure a mnoho dalších. Bodového milníku dosáhlo celkem 21 hráčů.5

Okraje karet jsou tmavší, přesto v pozadí najdeme část herní situace. Výrazným prvkem je logo označující inzertní set. Jméno hráče je poté napsáno zlatou barvou. Na zadní straně najdeme text popisující dosažený bodový zisk, kolik z toho bylo gólů a kolik asistencí.

„Ray (Bourque), the second highest scoring defenseman in NHL history, has topped the 90-point mark in four of his 15 seasons with the Bruins. In '93-94', he led NHL bluelines with 90 points (20 goals, 71 assists) in 72 games, while finishing third in the league in shots (386).“

„Canadian Team“ [kəˈneɪdɪən tiːm]

Set obsahuje 24 karet označené zkratkou „CT“. Karty byly rozloženy náhodně do balíčků s pravděpodobností 1:36. V checklistu najdeme jména hráčů z olympijských her v roce 1994, odkud si Kanada odvezla stříbrné medaile. Mezi zajímavá jména jistě patří Paul Kariya, Brian Savage, Manny Legace nebo český hráč Petr Nedvěd. Olympiáda se konala v Norsku v Lillehammeru.6

Logo výrobce karet a javorový list se střídají na pozadí z názvu pořadatele olympiády. Hráč je na líci vyobrazen v holografické vrstvě. Zadní strana je podle mého názoru hrozná. Na pozadí zřejmě místní hory s hlavou hráče v javorovém listu na popředí. Nechybí ani popis hráče.

Malou zajímavostí je hráč Brett Lindros, který kvůli zranění nemohl nastoupit, v Norsku tedy nehrál a přesto byl do setu zařazený.6

„Dream Team“ [driːm tiːm]

24 hráčů zařazeno do týmu snů. Takového ocenění mohli dosánhout jen ti nejlepší mezi něž patří Patrick Roy, Mario Lemieux, Steve Yzerman, Mark Messier a další a další. Karty označené zkratkou „DT“, byly umístěny do všech druhů výrobků Score s pravděpodobností 1:36.7

Podobně jako u karet „Canadian Team“, tak i u „Dream Team“ je přední strana holografická. Vévodí jí samotný hráč s jeho další, na hlavu zaměřenou, fotkou v pozadí. Celkem výrazné je logo „Dream Team“, možná až zbytečně. Myslím, že decentnější podoba by kartě svědčila více. Na zadní straně najdeme další fotku s již standardním textem chválící dosažené úspěchy hráče.

Inzertní karta Franchise Pierrea Turgeona

Zdroj: www.tradingcarddb.com

„Franchise“ [ˈfræntʃaɪz]

Dostáváme se k inzertu, který se vyskytoval v poměru 1:72 a byl označován zkratkou „TF“. Z mého pohledu nejlepší inzertky v tomto setu.8

Přední strana je opravdu zajímavá a podle mého dosti povedená. Fotka hráče byla designéry rozdělena na různě velké čtverce či obdélníky. V každém z nich byl kousek černobílé fotky kromě hlavy hráče a nejbližšího okolí. Všechny obrazce byly různě poskládány, ale přesto byl zřetelný motiv. Připomíná mi to ledabyle poskládané pexeso. Celkem výrazným prvkem je rok, název inzertu „Franchise“ a jméno hráče. Zadní strana je v podobném duchu, avšak již nedochází k rozdělní fotografie na části. Opět jsou velkou dominantou tři informace uvedené před chvílí. Samozřejmě nesmí chybět text.

„Top Rookie Redemption“ [tɒp ˈrʊkɪ rɪˈdempʃən]

Součástí tohoto inzertního setu je pouze 10 karet, které však nebylo možné najít v balíčcích, neboť se daly získat jen prostřednictvím tzv. redemption karet. Redemption karty se však vyskytovaly v poměru 1:48 a po obdržení z nich nebylo patrné o jakého hráče se jedná. Číslo karty bylo označováno zkratkou „TR“. Podle uvedených jmen se opravdu jedná o top. Najdeme zde Petera Forsberga, Jeffa Friesena nebo Paula Karyiau.9

Hráč byl na přední straně natisknut na stříbrný potah. Vedle hráče se nachází, výrazným modrým písmem, název inzertu. Název má pod sebou rámeček, který kartu doslova hyzdí. Nebýt ho, kartička by byla mnohem svůdnější. Zadní strana připomíná mokré sklo, na kterém je v rámečku hráč a pod ním opět informační text. I zde se vyskytuje pruh s názvem inzertu. Zde však nepůsobí tolik rušivě a docelkového obrazu se hodí.

„Check it“ [tʃek ɪt]

Set obsahuje celkem 18 inzertních karet označené zkratkou „CI“. Již podle názvu můžeme očekávat jména jako Scott Stevens, Claude Lemieux, Chris Chelios nebo EriC Lindros.

Karty jsou celkem tajemné jak hrad v Karpatech. Na přední straně je více či méně pouze logo inzertu (v sobě zapření hráči) napsané červenou lesklou bravou. Jednotlivá písmenka jsou různě „popadaná“.

Kompletní set

Kompletní set zahrnuje set základní, poté paralelní „Gold Line“, „Platinum“ a „Gold Line Punched“. A nakonec 5 setů inzertních. Celkem to činí 1205 karet.

Reference

Obrázky poskytnuty se souhlasem COMC.com
  1. 1994 World Junior Ice Hockey Championships (en)
  2. Set Description from Beckett Database Gold Line (en)
  3. Set Description from Beckett Database Platinum (en)
  4. Set Description from Beckett Database Gold Line Punched (en)
  5. Set Description from Beckett Database 90 Plus Club (en)
  6. Set Description from Beckett Database Team Canada (en)
  7. Set Description from Beckett Database Dream Team (en)
  8. Set Description from Beckett Database Franchise (en)
  9. Set Description from Beckett Database Top Rookie Redemption (en)
30.08.2013

Přírodní a jiné vlivy, uchování karet

2 komentáře

Článek v určité míře navazuje na předchozí téma ohledně gradingu karet, avšak popisuje, jak karty uchovat, jak o ně pečovat a co se s nimi může stát, pokud je dostatečně neochráníme. Protože každý sběratel má jistě zájem o to, aby jeho sbírka splňovala nejpřísnější kritéria kvality. A na trhu je nepřeberné množství zboží. Občas je snadné se v něm ztratit. Tedy, budu se snažit pokrýt co největší spektrum různých obalů a fólií a dalších ochran, ale ani tak nedokáži popsat vše. Každý sběratel si může vymyslet vlastní finty, jak nejlépe uchovat svoji sbírku. Myslím, že ani v tomto případě se fantasii meze nekladou. Ještě předtím bych rád ukázal jednotlivé atmosférické a jiné vlivy, které mohou negativně ovlivnit stav karet. Znovu připomenu již uvedené v minulém příspěvku. Rozepíši se především o slunci, prachu a vlhkosti. Pusťme se do toho.

Přírodní a jiné vlivy

Každý z nás prošel základy fyziky na základní škole a každý zná ze svého života reakci předmětů, hlavně například plakátů, fotek a obrazů. Karty z tohoto seznamu nevyjímaje a je tedy důležité je nevystavovat slunečnímu UV (ultrafialovému) záření. Obecně dochází k degradaci barev velice pomalým tempem, a proto výrobci nabízí spoustu druhů obalů s UV filtrem.

Odřená přední strana karty

Prachové částice jsou jedním z nejčastějších viníků poškození. Částice se usazují na kartách a pokud s nimi často manipulujeme, dochází nejdříve k malému oděru a později ke stále většímu a většímu poškozování. Proto se karty uchovávají ve fóliích, v tzv. sleevech aj., a v albech, které popíši později. Avšak ani tyto ochrany nejsou 100%. Karta by musela být v uzavřeném pouzdře. A zde je návaznost na předchozí článek, neboť je možné některé karty (většinou cennější, ale není to podmínkou) poslat na grading. Firma vám kartu ohodnotí a uloží jí do pouzdra, které zapečetí. Alternativní službou je poté pouze uzavření do pouzdra bez hodnocení. Cena této služby je samozřejmě nižší. V obou případech, abyste se dostali ke kartě, je nutné nenávratně obal, chránící kartu, zničit. Proto existují další a další varianty, při kterých není nutné obal prolamovat a riskovat tak poškození cenného kousku uvnitř. Jaká pouzdra existují si řekneme později.

Zvlněný povrch a sloupané kusy barvy

Přílišná vlhkost vám zcela jistě sbírku také nezhodnotí. Vždy, když slyším bývalého sběratele, že karty uchovával ve sklepě v krabici, představím si studenou vlhkostí nasycenou místnost. Karta je ve většině případů stále papírový výrobek, občas lepenkový nebo s kouskem dřeva (například v podobě kousku staré hokejky). A takový materiál rád „nasává“ okolní vlhkost. Poté dochází ke zvlnění celé karty nebo její části. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jedna z nepříjemných situací je, kdy například otevřete čerstvě doručený balíček. Po otevření zjistíte, že karta je uložena pouze v novinovém papíru. Ten je měkký a zkroucený. Samotná karta na tom není lépe.

K dalším nehodám dochází například při zasouvání karet do fólií, pokud jsou velice těsná nebo karty naopak velice tenké a ohebné. Příkladem „měkkých“ karet budiž ročník 2000-01 od společnosti OFS. Takové karty je možné snadno ohnout o hranu plátna při zasouvání do políčka. Jedna zajímavost. Předchozí ročník OFS, tedy 1999-00, je na druhou stranu až monstrózně tlustý (na běžné základní karty). Karty se též špatně zasouvají do těsných fólií.

Dalším poškozením je roztřepení rohu, opět při zasouvání karty. Obvykle k tomu dochází při tom, když chce sběratel volnou část políčka „odlepit“ od pevného základu pohybem přes roh karty. Kartou řekněme „řezá“. Karta, která má již poničený roh je stále více náchylnější na další a další neúmyslné roztřepení.

Ve výrobním procesu mohou vzniknout například barevné skvrny na kartě. Zcela jistě se výrobce snaží eliminovat, co největší množství zmetků, ale i tak se do rukou sběratelů dostávají špatné kusy. V takovém případě je nutné se obrátit zpět na výrobce v co možná nejkratším termínu a požadovat náhradu. Nevím, v jakých číslech se pohybují pozitivní přístupy výrobců, zkušenosti mám malé. V minulém díle jsem ukazoval poškozenou kartu od výrobce. Jednalo se o kartu značky OFS ročník 2009/10. K balíčku a samotné kartě jsem se dostal v teprve v tomto roce a chtěl situaci vyřešit, avšak mi bylo sděleno, že se jedná o kartu starší než 2 roky a k výměně nemůže dojít. Níže je uvedená odpověď.

„...bohužel karta je starší dvou let a my s tím nic neuděláme. Nemáme na výměnu ani kdybychom chtěli. Tento ročník se už vyprodává ve slevě, kdy cena karty je pro nás 2 Kč. Tyto věci řešíme vždy v daném ročníku a pak už ne. Vždy jen našim odběratelům, kde je prokazatelně jasné, kdy zboží odebrali. Je nám líto,ale bohužel...“

Alba, ochranné fólie a obaly

Ohybl plátna ve 2-kroužkovém albu

Na trhu s kartami existuje celá řada alb, fólií a obalů. Některé výrobky jsou určené přímo pro sběratele hokejových karet, jiné nikoli. Alba existují dvou, tří i čtyř kroužková. Do tohoto odstavce vnesu i svůj pohled na věc. Sám vlastním alba 2 kroužková, která kdysi sloužila ve firmě v kartotéce a musím přiznat, že se nejedná o dost bezpečná alba. Plátna jsou chycena pouze na dvou místech a zbytek je volně. Stává se, pokud si na to nedáte pozor, že při manipulaci dojde k ohnutí buď spodní nebo vrchní části obalu a tím možného vyklouznutí karet z obalu nebo dojde k jinému poškození.

Dále existují 3 kroužková alba. Záleží na tom, zda jsou originální nebo ne. Vlastním 3 kroužková alba ze seriálu Easy English a ta dobrá nejsou. Potýkám se s drhnutím pláten při listování. Originální jsou z mého hlediska nejlepší, neboť pasují snad na všechny dnes vyráběné fólie. Rozmístění kroužků je na krajích a středu, takže se vám nestane nehoda, kterou jsem popisoval výše s alby dvou-kroužkovými. Navíc plátna po kroužcích ideálně kloužou a nikde nedrhnou. To se nedá říci o 4 kroužkových albech.

4 kroužková alba vlastním také a dokonce byla prodávána jako „originální“ pro hokejové karty s motivy hokejistů na deskách. Bohužel kroužky jsou umístěné tak nešikovně, že fólie při listování nekloužou a drhnou o kroužky a manipulace s plátny je tedy obtížnější. Taková alba jsou však stále bezpečnější, než 2 kroužková.

Na internetových e-shopech s hokejovými kartami je obrovské množství alb. Zejména od značky Ultra Pro, která je zřejmě největším výrobcem ať alb nebo i fólií a dalších obalů. Alba nabízí otevřená, jak je všichni známe, nebo také na zip. Ten lépe chrání sbírku před nechtěnými pády a hlavně také před zmíněným prachem. Alba jsou sice o něco dražší, ale pokud vlastníte cennější sbírku, je moudré investovat. Nebo existuje možnost, zabalit otevřená alba do igelitových tašek. Manipulace je trochu složitější, ale přesto tašky splňují svůj účel.

Výše popsané problémy souvisejí se standardním typem pláten, tedy s 9 místními. Samozřejmě existují plátna různá. Osmimístná, čtyřmístná. Dále mohou mít na svém okraji pouze tři otvory nebo i více tak, aby byly univerzální. Osobní zkušenost je taková, že si obstarávám neoriginální fólie, tedy nejsou od společnosti Ultra Pro. Taková plátna jsou však měkká a otvory na karty o něco větší a karty jsou tedy náchylnější na vyklouznutí nebo postupné vysouvání. Oproti tomu jsou levnější. Dokonce jsem se setkal i s poloviční cenou. Dalším typem mohou být plátna pevnější. Taková plátna jsou samozřejmě o něco dražší. V políčkách však není téměř žádný prostor. Karta v takových fóliích krásně drží. Problém může nastat při zasouvání nebo naopak při vysouvání karet, kdy se kartička přilepí na stěnu fólie a těžko se „odtrhává“. Samozřejmě záleží na každém, který typ si vybere, podle možností. Ani jeden, řekněme extrém, bych nezavrhoval. Je ale důležité ze začátku experimentovat, který typ vám lépe vyhovuje a na základě toho se rozhodnout, protože stále by nám mělo jít o bezpečnost sbírky a také potěšení, ať se na sběratelství podíváme z jakékoli strany.

Tím jsem shrnul asi nejběžnější typ úschovy karet. Nyní se zmíním o dalších. Opět, existuje celá řada dalších obalů. Vezměme například uzavíratelné. Existují hermeticky uzavíratelná pouzdra, ale pouze za nějaký úplatek (grading). Níže uvedu dvě firmy a jejich alternativní pouzdra.

Ultra PRO

Ultra Pro nabízí magnetická plastová pouzdra (One Touch Holder) nebo plastová se šroubky (Screw down)1. Co se týče magnetických obalů. Na víčku je malý magnet, který přitiskne druhou stranu krabičky a tak dojde k uzavření karty nebo karet. U šroubků je princip obdobný. Existují obaly se čtyřmi šroubky v každém rohu nebo s jedním uprostřed, jak je tomu u magnetických holderů. Dále mají některá pouzdra vylisovanou „vaničku“, do které kartu položíme. Nedochází tak k přitisknutí kartičky na stěnu holderu.

Dalším typem obalů, které firma nabízí jsou tzv. Top loadery, které jsou opět plastové. Podstatný rozdíl je v tom, že jsou z jedné strany otevřené. Není zde tedy již ochrana proti prachu a vypadnutí karty z obalu.

Soft Sleeves

Poté jsou pouzdra pouze na zaklapnutí. Opět do nich můžete umístit xy karet nebo pouze x karet, ale jedná se spíše o obaly pro větší množství karet. Z mého pohledu není dobré a ani účelné uchovávat karty po více kusech. Po každé, když se na ně budete chtít podívat nebo je někomu ukázat, musíte je vyndat, což je někdy také dost riskantní. Avšak si dokáži představit uplatnění. Pokud mám v držení sbírku, kterou chci prodat, umístím karty do obalu a můžu je tak bezpečně poslat druhému sběrateli.

V posledním bodu bych uvedl všechny měkké obaly. Existují dva typy. Plastové, tzv. soft sleeve, do kterých můžete vložit jednotlivé karty a následně si je uložit do krabičky nebo do Top loaderů. Zbytek se vyrábí z papíru nebo lepenky, chcete-li. Taková pouzdra slouží většinou pro uložení většího množství karet, ale osobně bych je nedoporučil, maximálně s kombinací se soft sleevem nebo jinými pevnějšími druhy.

Pro další a bližší informace doporučuji Ultra Pro Supplies, kde jsou rozděleny a popsány různé typy obalů (v angličtině).

Výrobky a tloušťky obalů firmy Ultra PRO (ke dni 25.08.2013)
One Touch Holder[pt] 35 55 75 100 130 180 360
Top Loader [pt] 35 55 75 100 120 130 180
Screwdowns [palce] 32* 100* ¼ ½ 1
Krabička [ks] 10 15 25 35 50 100 150 200 250

* V jednotkách pt (vysvětlení viz níže)

Pro-Mold

Dalším příkladem budiž firma Pro-Mold. Společnost nabízí taktéž pouzdra magnetická nebo se šroubky (s jedním uprostřed nebo se čtyřmi v rozích). UV nebo Vintage. De facto nabízí stejné druhy obalů jako Ultra PRO, avšak v jiných tloušťkách.

Výrobky firmy Pro-Mold (ke dni 25.08.2013)
Card Holders Magnetic [pt] 20 50 80 120 150 180
Top Loader [pt] 20 59 79 108 138 197 240
Screwdowns [pt] 20 50 100 120 1
Krabička [ks] 10 25 50 100 150 250 400

Jendotka „pt“

Aby orientace nebyla tak jednoduchá, existují různé tloušťky pevných (i měkkých, ale není v tom taková věda) obalů. Různé velikosti proto, že existují karty s kouskem dresu (jersey) nebo hokejky atd. a ty mají určitou sílu. Uvádí se v bodech pt používaných v Americe pro měření tloušťky v papírenském odvětví.

„In the US, card stock thickness is usually measured in points or mils that gives the thickness of the sheet in thousandths of an inch. For example, a 10 pt. card is 0.010 in (0.254 mm) thick“2

1 pt odpovídá tedy přibližně 0.0254 mm v jednotkách SI. Pokud si pořídíme obal o velikosti 20 pt, je do něj možné vložit karty s maximální tloušťkou 20 pt · 0.0254 mm = 0.508 mm. Což by mělo stačit na většinu karet ze základního setu.

Jak uchovávám sbírku já

Mark Messier

Jelikož se orientuji na sbírku celých setů, uchovávám karty v levnějších fólií, neboť karet je dost a množí se celkem rychle. Do fólií ukládám karty jak základního setu, tak také inzertní karty. Karty jsou do „chlívečků“ vloženy vždy po jedné, aby bylo vidět číslo z druhé strany, statistiky a popřípadě další zajímavé informace, a aby nedocházelo k dalšímu roztažení políčka nebo k oděru o druhou kartu. Samotná karta je poté ještě uložena do ochranného sleevu. Takto uložené karty mám v různých albech, originálních i neoriginálních, dvou, tří i čtyř kroužkových. Celá alba poté ještě balím do igelitových tašek, aby se k nim nedostalo tolik prachu. A alba jsou uložena ve skříni, kde neprosvítá sluníčko.

Dále sbírám Stevea Yzermana a kartičky hráčů Litvínova. Zde je větší šance narazit na silnější karty (příkladem budiž OFS 2012/2013 Exclusive I'll be back s kusem hokejky). Méně cenné kusy uchovávám ve sleevech. Poté je umisťuji do Top Loaderu nebo One Touch Holderu podle ceny karty. Takto uložené karty dále uchovávám v papírové krabici, kde je mám roztříděné podle ročníků. Krabice je opět uložena ve skříni spolu s alby. Krabice se mi osobně příčí, ale zatím nevím, jak jinak s nimi naložit. Určitě je to pouze přechodné řešení, protože nemám ke kartám pohodlný přístup.

Tímto bych ukončil článek o uchování sbírek. Doufám, že bude sloužit jako přehled různých typů, které si dotyčný následně najde na internetu nebo bude sloužit jako odrazový můstek pro další inspiraci. V neposlední řadě doufám, že jsem zde uvedl alespoň pár méně známých informací či rad.

Reference

  1. Ultra PRO - Specialty Holders (en)
  2. Card Stock (en)
  3. Pro-Mold Factory (en)
  4. Ultra PRO supplies (en)
06.10.2014

Hodnocení kvality karet, neboli grading

1 komentář

Tímto článkem bych rád přispěl k tématu, který na českém internetu není tolik rozšířen. Doufám, že sepsaných pár řádků pomůže začínajícím sběratelům, starým mazákům či alespoň k shrnutí a inspiraci.

Každý určitě vyžaduje kvalitní karty do své sbírky. To znamená kartu bez žádných ohybů, barevných flíčků nebo rýh. Neboť jen taková karta zhodnotí vaší sbírku mnohem více, než polámaná či jinak zničená karta. Hodnocení kartiček ať profesionální či neprofesionální (ale stále podle předem daných kritérií) slouží jako určitý standard, kterým by se měli všichni řídit, všichni mu porozumět a všichni být schopni ihned rozlišit defekty na kartičce.

Je několik možností jak ohodnotit hokejové karty. Existují různé stupnice, různá kritéria, podle kterých je možné určit, v jakém stavu daná karta je. První možností je prostá stupnice od 1 do 7. Každý stupeň popisuje chyby či poškození. Škála je postačující, abyste byli schopni pokrýt veškeré defekty. Samozřejmě profesionální určování kvality karet vyžaduje daleko jemnější rozdělení, ale o tom za chvíli. Nyní zpět k výše zmíněnému. Pod číslem se uvádějí zkratky. Ty mohou nahradit číslicový popis, aby bylo zřejmé, které vady jsou v daném stupni povoleny. Tabulka níže vše zobrazuje.4

Stupnice hodnocení
# Zkratka Název stupně Popis vady
1 G Good Opotřebované nebo zničené, silně zaoblené a rozvrstvené rohy
Žádný originální lesk, větší barevná skrvna nebo zdrsnění
Vážný ohyb nebo pomačkání
2 VG Very Good Používaná, ale né zničená
Mírně zaoblené rohy s mírným rozvrstvením
Malá barevná skvrna, nějaký lesk ztracen z povrchu, ale žádné zdrsnění (odírání)
Lehce nastřihlá na okraji nebo může mít malý ohyb
3 EX Excellent 4 roztřepené rohy, také mohou být hrbolaté okraje
Menší barevná skvrna, menší otisk nebo barevná vada
4 EXMT Excellent-Mint Má více než 2 z následujících vad:
2 nebo 3 roztřepené rohy nebo mírně hrbolatý okraj
Menší barevná skrvna, menší otisk nebo barevná vada
5 NM Near Mint Je povolena jedna z následujících menších vad:
Mírně opotřebované na 2 nebo 3 rozích nebo mírně hrubý (hrbolatý) okraj
Menší otisk
6 NRMT-TM Near Mint-Mint Originál barva lemů a lesk.
Jedna z následujícich menších vad je povolena:
Mírně opotřebované na 1 rohu
Sotva znatelný otisk nebo flek
7 Mint Mint Zbrusu nový - žádné vady
4 perfektní rohy a hladké okraje
Originílní barva lemů a lesk
Žádný otisk nebo flek

Popsanou stupnici používám já při svém hodnocení sbírky. Najdete ji u některých karet v nabídce.

Kategorie mají za úkol sjednotit hodnocení, neboť hodnocení je dosti subjektivní a každý sběratel má jiná kritéria. Ten, který považuje kartu za dobrou a ohodnotil by jí číslem 7, by jiný neuvažoval nad vyšším číslem, než 6. Dalším nevšarem je prodejce vs. kupující. Prodejce se snaží kartu nadhodnocovat, aby měla větší cenu a naopak kupující se snaží najít sebemenší chybku ke snížení ceny.

Gradovaná karta od PSA

Gradovaná karta od PSA9

Sami vidíte, že určování není prosté. Navíc se jednotlivé stupně v některých případech překrývají, a proto by bylo užitečné jemnější rozdělení. Dále by bylo moudré odstranit subjektivní pohled. Ideálně samozřejmě, ve skutečnosti toho nikdy nejsme schopni dosáhnout. Dobrým řešením může být a je profesionální hodnocení karet neboli gradování (grading). Znamená to tedy, že karta je svěřena do rukou odborníka. Ten kartu prohlídne s využitím různých optických zařízení, které mu umožňují detailnější pohled a odhalení, na první pohled nepatrných, nedostatků. Následně je karta ohodnocena podle jistého standardu zahrnující předem definovaná kritéria. A teď již zbývá jen kartu umístit do zataveného pevného obalu (slabbed card).1 S kartami, které projdou touto procedurou, není možné dále manipulovat bez této ochrany. Pokud jste se tedy nerozhodli obal zničit. Poté však celý proces ztrácí smysl.

Není asi nutné uvádět důvody ke gradování. Každý sběratel se jistě ve své sbírce setkal s problémem, který představuje všudypřítomný prach. Ten sebou přináší nepatrné odírání karet, i když se s nimi zvlášť nemanipuluje. Ať máte svá alba uchována jakkoli, nevyhnete se zanesení. Ledaže byste si svojí sbírku nikdy neprohlédli a nikdy v ní nelistovali. Jinak i při prohlížení může docházet k částečnému posouvání karet. Za nějaký čas drobné částečky způsobí jisté znehodnocení. Pokud využijete grading, máte jistotu, že zatavená karta nebude tímto neduhem trpět a uchováte jí na mnohem delší čas v příslušném stavu. Avšak ani tato ochrana nezabraňuje například světelné degradaci karty, ale zcela jistě nikdo nemá svojí sbírku neustále vystavenou slunečnímu světlu. Jsou další a další vlivy, které mají dopad na sbírku, ale o nich možná někdy jindy.

Neexistuje ani žádný důvod, proč bychom takto nemohli uchovat celou svojí sbírku. Avšak je zřejmé, že se spíše gradují karty známých hráčů nebo karty hráčů v době, kdy ještě mají svojí kariéru před sebou. To znamená RC karty. Ale jak jsem zmínil. Pokud sbíráte například Stevea Yzermana jako já, můžete si nechat každou kartu ohodnotit a ochránit ji tak. Pokud to vydrží vaše peněženka, meze se nekladou.

Posuňme se k jádru věci. Na trhu je spousta firem, které nabízejí grading karet. Mezi top společnosti patří například BGS (Beckett Grading Service) nebo PSA (Professional Sports Authenticator). Těmi dalšími mohou být například SGC (Sportscard Guaranty Corporation)1, KSA (KSA Canada), ISA (International Sports Authentication) nebo GMA (GMA Grading). Můžete se ještě setkat například s GEM Grading Inc., ale od nich raději ruce pryč.

gem would be considered one of the top „low end“ grading companies. i had a mcgrady sp authentic rc graded a „gem mint“. I busted it and sent it to becket and got a 9. I still would stay away2

Každá z výše uvedených společností využívá svůj systém hodnocení. Například BGS hodnotí od 1 do 10 po půl stupni, naopak SGC využívá nerovnoměrného rozložení čísel od 10 do 100. Nepatrně se liší i ve slovním vyjádření patřící k dané úrovni hodnocení. Co tím myslím, je vysvětleno níže.

Těmito kategoriemi jsou hodnoceny rohy karet, které jsou asi nejvíce náchylné na zničení. Jistě se každý sběratel s touto slabinou karet setkal, ať již sbírá hokejové karty, basebalové karty či karty seriálových hrdinů. Roh by měl být ostrý, neroztřepený. Hodnotí se i jeho úhel. Pokud není přesně definovaných 90°, ale strany karty lehce „ohlé dovnitř“ či „vypouklé ven“, je karta ohodnocena hůře.

Dalším kritériem jsou hrany karty. Hrany nejsou tolik zranitelnou součástí. I přesto může docházek k poškození. Jako všechny vady, které se objeví na kartě, i tato může být způsobena špatnou manipulací nebo výrobou. Například takové 2012-13 OFS Exclusive I'll be back jsou cca až 0,5 cm vysoké (přesné číslo nevím), neboť obsahují kousek hráčovy hokejky. Znamená to, že karta je složená z více kusů (sendwich), které se k sobě slepily. Pokud by profil karty nebyl zcela zarovnaný, karta by zcela jistě ztratila hodnotu.

Následně byly jednotlivé části karet důkladně slepovány, aby nedocházelo k jejich pozdějšímu rozlepování.3

Další možná poškození hran si každý jistě domyslí.

Poslední vada, kterou můžete ovlivnit uchováním a zacházením s kartou, je povrch. Zde se hodnotí nejen škrábance, oděry, flíčky, ale také špatný tisk nebo dokonce rovnoměrnost lesklého nátěru.1 Kvalita povrchu může být dosti znatelně poznamenána, jak jsem zmínil výše, prachem, ale i sluncem nebo, nedej bože, vlhkostí s typickým zvrásněním povrchu. Hlavně u starších karet.

Předposlední vlastností nebo raději vadou je centrování. Centrování nemůžete ovlivnit (pokud rozměr karty nezmenšujete nůžkami), neboť tato chyba vzniká v tiskařské firmě vyrábějící karty. Samotný název napovídá, že se hodnotí okraje karty (nikoli hrany, ale rámeček). Někdy se stane, že vznikne chyba a tu je hráč pootočený, tu je fotka posunutá. V dnešní době k tomu, s kvalitními tiskařskými nástroji, dochází méně, ne-li vůbec.

Posledním kritériem je podpis hráče (pokud ho karta obsahuje, přirozeně). Hodnotí se čistota podpisu, tzn. zda je podpis rozmazaný, neúplný nebo vybledlý. Některé podpisy mohou mít, pod drobnohledem, narušenou strukturu v podobě bublinek. Ty vznikají nekvalitními fixami.1

BGS (Beckett Grading Service)

Jak jsem se zmínil již výše. Nejznámější a nejrespektovanější firma na hodnocení karet. Využívá stupnici od 1 do 10 s půlstupni. Tyto půlstupně představují vady, které patří k blízkým úrovním. Pokud budu mít ohodnocenou kartu číslem 8.5, znamená to, že karta obsahuje vady ze stupně 8 i ze stupně 9.

Samotné hodnocení se neprovádí pouhým aritmetickým průměrem ze 4 vlastností (podpis se hodnotí zvlášť), ale nejnižší číslo má největší váhu v celkovém hodnocení. Vyšší čísla u zbylých kritérií však mohou zvýšit celkové hodnocení. Pokud to uvedu do extrému znamená to, že kvůli špatným rohům nebude karta ohodnocena podprůměrně, jestliže bude mít excelentní povrch a centrování.5 Přesný algoritmus hodnocení neznám.

Stále to není všechno. K tomu, abyste získali stupně GEM Mint nebo Pristine, musí mít karta určité hodnocení ve všech ovlivňujících faktorech. Například GEM Mint, tedy 9.5 získáte tak, že karta musí mít alespoň 3 faktory na úrovni 9.5 a čtvrtý musí být minimálně 9.5 Což není samozřejmé, běžné a jednoduché získat.

Také není možné obdržet lepší celkové hodnocení, než jsou 2 stupně (i s mezistupněm) od nejnižší hodnoty. Tedy, jsou-li rohy hodnoceny číslem 7, můžete získat celkové hodnocení maximálně se stupněm 8.5

Poslední, co zde v krátkosti uvedu, jsou podpisy. Podpisy mají svojí vlastní stupnici, která se liší svými úrovněmi od posuzování karet. Je totiž od 5 do 10 a navíc neobsahuje půlstupně. Dále se nezapočítává do celkového hodnocení karty. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo a předchozí věta neplatí vždy a za každých okolností. Jsou případy, kdy je možné určitý nedostatek v podpisu zahrnout do hodnocení například povrchu. Znepokojivé.

Pro více informací je možné nahlédnout do oficiálního FAQ firmy. Dozvíte se spoustu dalších doplňujících a zajímavých informací.

SGC (Sportscard Guaranty Corporation)

Z této firmy se vydali trochu jiným směrem. Alespoň, co se týče výběru stupnice, neboť využívají číselné hodnocení od 10 do 100. Nikoli po procentu, ale rozdělení je nerovnoměrné. Stupnice se jeví celkem zajímavou alternativou do doby, než si všimnete, že odpovídají svým způsobem stupnici od 1 do 10 s mezistupni. Pro nižší kvalitu karet je rozmezí v hodnocení po 10. Poté se stupnice zjemňuje a v dalších stupních opět dochází k jejímu většímu rozestupu proto, aby se u špičkové kvality lišily jednotlivé úrovně o 2 body (procenta chcete-li). Na jejich webu (citace) je souhrnná tabulka, která přiřazuje k hodnocení i popis. Jak ale upozorňují, popis je pouze orientační a není jedinou cestou jak karty ohodnotit. Ani mistr kuchař nerad prozrazuje svůj recept.6

PSA (Professional Sports Authenticator)

Zde se již žádné překvapení nekoná a jsou zde více či méně stejná měřítka. V čem se liší je stupnice. Je od 1 do 10 jako u BGS. Za určitých pravidel disponuje i půlstupni. Na jejich stránkách (citace) je opět výčet bodů a k nim jednotlivý popis.7

Pár poznámek

Po této proceduře, ať karty pošlete kamkoli, je pouzdro na kartičku opatřeno štítkem. Na štítku je zobrazeno celkové hodnocení, jméno hráče, druh karty, speciální kód určený k identifikaci karty a popřípadě další prvky (web, id, ...)

Každá firma umožňuje získat (někdy je vyžadována registrace např. BGS, SGC nebo ISA, jindy nikoliv například u PSA) databázi hráčů a ročníků s druhem karty, které byly hodnoceny. Z databáze se dozvíte kolik karet bylo ohodnoceno tím kterým stupněm. Je zajímavé a možná i důležité si databázi projít, pokud budete chtít poslat karty ke gradingu, neboť jako všude, množství karet snižuje jejich cenu. Je rozdíl mezi kartami s hráčem Stevea Yzermana například OPC ročník 1983-84, kterých bylo ohodnoceno 200 nebo 20 stupněm 9 a výše. Informace mohou pomoci k rozhodnutí, zda kartu poslat nebo ne. Ale je samozřejmě na každém, jak se rozhodne.

Firmy si většinou vymezují právo na zamítnutí gradingu v důsledku několika kritérií. Je zbytečné posílat karty, které jsou padělkem, zastřihnuté, chemicky očištěné nebo dokonce přesahující velikost (Oversized). Opět je dobré informovat se o omezeních, které znemožňují hodnocení. Nevím, zda u všech, ale zřejmě u většiny si účtují stejné poplatky u zamítnutých karet jako u těch ohodnocených.

Původně jsem chtěl ještě umístit tabulku, která by shrnovala stupně jednotlivých firem. U PSA nebo ISA zcela chybí stupeň Pristine (nejvyšší hodnocení) a desítkou označují stupeň, který u BGS značí hodnotu 9.5. Taktéž pojmenování jednotlivých stupňů je rozdílné a tak je velice těžké, možná až nemožné, vše vložit do jedné tabulky. Jsem proto nucen vás odkázat na citace níže, kde najdete příslušné linky.

Opravdovou tečkou za článkem bude informace týkající se vás, sběratelů i jiných surfařů. Pokud v textu naleznete jakékoli nejasnosti, nepřesnosti či pochybení, budu velice rád za odezvu. Za odezvu považuji i nápady na témata článků, neboť mým cílem bude trochu jiná koncepce psaní, než doposud. Pokud vás tedy něco zajímá nebo v něčem nemáte jasno, napište a já se pokusím sepsat článek, který snad bude k užitku. Sbírání zdar!

Příklad a hodnocení

Jako příklad jsem si vybral poškozenou kartu, kterou jsem bohužel již vytáhl při rozbalování balíčku. Jedná se o OFS 2009-10. Rozhodl jsem se tento ročník dosbírat jako celý set a tak jsem si ze začátku kupoval balíčky v supermarketu. Při rozbalování jsem byl mile překvapen, když se objevil Lukáš Sáblík na Identical Cards (1:36, limitace /500), tedy tzv. jersey card (s kusem dresu). Bohužel radost byla záhy pryč, neboť karta byla ve strašlivém stavu. Měla všechny 4 vady, které jsou definovány výše.

Začnu popořádku od chyby, označenou na obrázku níže, číslem 1. Na kartě vidíte špatné oříznutí hran. Hrany jsou rozstřepené, což rozhodně není v pořádku. Na této vadě není nic zajímavého. Dále přeskočím v číslování a když jsme u hran, popíši rovnou chybu číslo 3. Jersey karty mají tu necnost, že se skládají ze dvou karet. První je například část se statistikami, tedy zadní strana, která je v tomto případě celistvá. Na vrstvu je nalepen kus dresu a obě části se poté přelepí přední stranou s otvorem pro dres. Problém nastává při zarovnávání vrstev, aby „lícovali“. Na kartě níže je patrné, že se při výrobě vyskytla chyba a části nejsou zcela přesně nad sebou. Fotka může lehce mást tím, že je focená mírně ze strany. Když se však podíváte na horní okraj, tedy budete se zrakem pohybovat směrem vzhůru od čísla 3 uvidíte, že u pravého horního rohu žádná bíla vrstvička není.

Přední strana jersey karty s vadami

Přední strana jersey karty s vadami

Nyní, abych mohl popsat chyby 2 a 4, začnu nejdříve chybou 5. Jak vidíte (možná trochu nezřetelně) na bílém rámečku lemující kousek dresu se vyskytuje průhledná nerovnost. Ta je způsobena lepidlem, které zřejmě nějakým záhadným způsobem přeteklo. A přeteklo mnohem dál, než je samotný rámeček a to právě do oblasti 4. Zde se však lepidlo nenachází, ale je zde patrné leštění. Jinak si zničený lesk v daném místě nedokáži vysvětlit. Další zarážející věcí je, že se zřejmě lepidlo dostalo i do oblasti označené číslem 2. Co v těch místech dělalo, je záhadou.

Detail lepidla na rámečku s očištěnou plochou

Detail lepidla s očištěnou plochou

Na zadní straně karty se vyskytují další vady v podobě vyleštěných míst. Navíc, což je až neuvěřitelné, se zde nachází zcela zřetelný otisk prstu. Snažil jsem se ho na fotce zvýraznit, ale není to zrovna patrné. Možná se kartička upravovala ručně a dotyčný musel být celý od lepidla. Viz číslo 6.

Zadní strana karty s otiskem prstu

Zadní strana karty s otiskem prstu

Chtěl jsem ukázat jednotlivé vady nebo chyby ve výrobě a povedlo se mi je zde ukázat na jedné jediné kartě. Což evokuje k několika otázkám. Jak se karta vyrábí, když jsou na ní zřetelné otisky a je celá od lepidla? Chyba se může stát, ale jak je možné, že se firma uchýlí k takovému řešení? Navíc, proč byla karta vůbec vložena do balíčku?

Jelikož se jedná o příklad a v takovém případě by bylo dobré dotáhnout vše do konce, rozhodl jsem se kartu ohodnotit. Ještě jednou pro zopakování. Hrany jsou rozstřepené a nezarovnané. Povrch karty je potřísněn lepidlem, které se rozhodl výrobce v některých částech očistit a odstranil tak lesklou část. Navíc je patrný otisk prstu při pokusu o odstranění nežádoucích skvrn. Taková karta není vyměnitelná snad ani za zlámanou grešli. Proto jí uděluji hodnocení stupněm 1, neboli G podle tabulky umístěné na začátku článku. Popis zcela přesně neodpovídá danému stavu karty, ale její nedostatky jsou evidentní.

Reference

  1. Grading hokejových karet (cs)
  2. Info on Gem Grading Inc. (en)
  3. Fotoreportáž: Výroba karty s kouskem hokejky (cs)
  4. Sběratelské hokejové karty (cs)
  5. Grading FAQs (en)
  6. SGC Grading Scale (en)
  7. PSA Card Grading Standards (en)
  8. How We Grade Baseball Cards and Other Sports Cards at Dean’s Cards (en)
  9. Al Iafrate RC (en)
„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich